Act of kidness

Zítra jsou Vánoce, ano, zase po roce. Teď bych se s vámi velmi ráda podělila o něco, na co už mnoho z nás zapomnělo. Na prostý skutek laskavosti. 

S dcerkou jsme v posledních dnech prodělaly chřipku a dnes, po x dnech strávených doma, jsme se rozhodly vydat na krátkou procházku. V okamžik kdy jsem zmínila, že půjdeme na procházku, přiběhla dcerka s tím, že nakreslí vánoční přáníčka, aby je mohla venku rozdat lidem. Popadla papíry a začala kreslit a kreslit. Na všechna přáníčka chtěla pomoct s napsáním " Veselé Vánoce a užijte si je". Přiznám se, že mne to překvapilo. Co mě překvapilo ještě víc, když dcerka zhodnotila, že 5 obrázků bude asi málo a tak že vezme ještě bonbony, aby mohla těm, na které přáníčko nezbyde, dát alespoň bonbon.

A tak jsme vyrazily. Dcerka nejprve trošku s ostychem ze skupinek více lidí, následně popadla odvahu a začala skutečně jednotlivé lidi oslovovat s přáním veselých Vánoc a do ruky jim dala přáníčko. No co k tomu říct, koukala jsem. Jedna starší paní byla tak překvapena, že říkala, že o tom musí povědět doma svému manželovi, další paní doslova málem ukápla slza. Někteří lidé zůstali stát a jen koukali, co se to děje.

A proč tady o tomto dnešním zážitku píšu. My dospělí, alespoň myslím, že velká většina z nás, jsme zapomněli na to, jaké to je sdílet s každým, ať je jakýkoliv - ať je to třeba někdo úplně neznámý, zkrátka zapomněli jsme sdílet naše radosti. Zapomněli jsme přát i zcela neznámým lidem, aby se měli krásně, aby se třeba usmáli, aby měli pěkný den. Zapomněli jsme, že i my všichni jsme kdysi byli dětmi. Dětmi, které jsou stále plné čistoty, neboť se na nich ještě nestihl podepsat život sám.

Děti nám často otevírají oči, jen my to nevnímáme. Děti, jsou v mnohem chytřejší než my, jen my si to přiznat nechceme.

Přeji nám všem, abychom nalezli odvahu uskutečnit skutky laskavosti stejně tak, jako právě malé čisté dušičky. A to jen tak, pro radost. Neboť toto je právě projev čisté bezpodmínečné lásky.

Mějte krásné Vánoce. :-)....Vaše Jana