Bezpodmínečná láska, aneb láska bez podmínek

Když se řekne, mějme všechno a všechny rádi, není to tak jednoduché, že. Nesnažit se bojovat se světem, přijímat ho. Nesnažit se odsuzovat lidi, ale vidět pochopení pro jejich činy. S láskou přijímat všechno, co se nám v životě děje je někdy moc těžké. Může být těžké vidět v určitých lidských činech dobro a o to těžší může být jejich pochopení.

Slovo bezpodmínečná láska slyšel ve svém životě snad každý z nás, avšak kolik z nás chápe skutečné poselství těchto slov?

Láska bez podmínek znamená, že přijmeme druhou osobu takovou, jaká je. Se všemi jejími klady i zápory. Zkrátka se vším, čím je. Bezpodmínečná láska se nesnaží svého partnera změnit, chtít, aby byl lepší a podle našeho obrazu. Bezpodmínečná láska je sice krásné slovo, ale někdy je velmi těžké někoho milovat bez podmínek. S přijetím ho takového, jaký je. Ať nám v životě udělá cokoli, ať se chová a vystupuje jakkoliv, bez podmínek ho milovat a přijímat to, co dělá. Bezpodmínečná láska je přijetím druhé osoby kompletně takové, jaká je. 

Pouze každý z nás se sám může změnit. Snaha někoho změnit nemůže nikdy vyjít. Pouze když se změníme my sami, náš přístup, náš pohled na věc, naše naučené vzorce chování, teprve pak se změní i druhá osoba. Změní se proto, protože se změnil náš přístup k ní.

Bezpodmínečně mít někoho rád je velmi těžké, ale krásně tento cit můžeme pozorovat v našem vztahu k domácím mazlíčkům - zvířátkám. Zkusme si z našeho přístupu k nim vzít příklad. Vždyť když už máte doma nějaké zvířátko, přes všechny jeho neduhy, přes to, co provádí, přes to, že nás neposlouchá, přes to, jaký nepořádek dokáže udělat, milujeme ho. Náš cit k němu se nezmění v nenávist či odpor. S úsměvem ho přijmeme přesně takové, jaké je. Ano, třeba si na něj i zanadáváme, co to zase vyvedlo, ale stále ho máme rádi. I přes jeho "chyby". Ať udělá co udělá, vždycky to bude náš miláček. Posilovat v nás tak bezpodmínečnou lásku můžeme právě skrze domácí mazlíčky.

Snažme se v sobě pěstovat lásku bez podmínek. Druhého nikdy nezměníme, změnit můžeme jen sami sebe a tím i svůj přístup k druhé osobě. Pokud na někoho tlačíme a chceme, aby se změnil, pozitivního výsledku se nedočkáme a danou osobu od sebe akorát odeženeme.