Čas zamyšlení

Představujeme si, jak bychom chtěli své přání uskutečnit. Častokrát si představujeme, jak by náš zhmotněný sen vypadal. V reálu však zažíváme něco jiného. I když si myslíme, že už víme, co bychom chtěli uskutečnit, nejde to tak hladce, jak bychom čekali. Častokrát jsme vedeni směrem, který nám přijde tak odlišný, od toho našeho vytouženého. Avšak i tento směr má svůj význam. K našemu snu můžeme dojít, jen cesta, kterou k němu jdeme, je jiná.

Sny, o nichž sníme, přání v něž doufáme, tady jsou. Zhmotňují se pro nás. Naše myšlenky jsou velice silným nástrojem zhmotňování. Avšak častokrát nevidíme, že si pro sen či přání, které jsme si vysnili, již jdeme. Cesta, která je vedena k naším snům je natolik odlišná od našich představ, že sami můžeme jen velmi těžko poznat, že jsme na správné cestě. 

Ano, každá naše myšlenka může být zhmotněna. Proto dávejme pozor na naše přání a tužby, neboť můžou velmi rychle nabýt reálné podoby. Neplatí to jen o myšlenkách kladných, pozitivních, ale platí to i pro myšlenky negativní. Většinou častěji postihnou naši mysl myšlenky negativní - zkusme je sami přetvořit na jejich opak. Zkusme je nahradit tím, co bychom si představovali místo nich. 

Naše přání se nám plní, zhmotní. Jen je na nás, jakým způsobem. 

Uvedu vám jeden krásný příklad, kterého jsem si sama všimla, ve filmu "Nezlomný". Tento film je dost "drsný" a ukazuje, co vše je člověk schopen přežít, když věří. Když věří, že přežije, když věří v sílu života. V tomto filmu hlavní hrdina, původně olympijský běžec, si ve svém životě velmi přál dostat se do Tokia (v rámci olympiády). Jeho silné přání dostat se do Tokia se splnilo. Avšak způsobem, který by si nedokázal představit snad nikdy. Jednou bylo jeho letadlo během války sestřeleno, přežil, avšak po určité době jej Japonci transportovali do zajateckého tábora. Tábora v Tokiu. Ano, do Tokia se skutečně dostal - teď v silných uvozovkách uvedu, že "jeho přání bylo vyslyšeno".

Možná tohle je silná ukázka toho, jak se naše přání zhmotňují. Ale je to tak. Když už nějaké přání máme, buďme k nim konkrétnější. Vesmír slyší každou naší myšlenku a nedokáže odlišit dobrou myšlenku od špatné. Neboť nezná, co je dobré a co špatné. Vnímá vše v harmonii a jednotě. Pro vesmír neexistuje dualita - dobro a zlo, černo a bílo, světlo a tma. Pro vesmír existuje jen jednota - vše je láska. Proto my, v tomto pozemském životě, pro který jsme se ostatně sami ještě jako duše před vtělením rozhodli, buďme vnímaví k našim myšlenkám. Buďme vnímaví k tomu, co si přejeme. Ano, naše přání nám velmi pravděpodobně budou splněna, záleží jen jestli způsob jejich splnění bude shodný s tím naším.

Další příklad. Přejeme si v sobě najít sílu a odvahu k činům. Naše přání se nám s velkou pravděpodobností splní, ale jak? Nejprve budeme tak sraženi na kolena, budeme tak moc oslabeni, abychom v sobě skutečně mohli vydolovat skrytou sílu a odvahu, znovu se postavit na nohy. 

Nebo další příklad - přejeme si mít pochopení pro činy ostatních lidí - možná sami (nebo naše děti) uděláme čin, jako oni. To abychom pochopili jejich motivy. 

Vesmír nám dá přesně to, po čem toužíme, jen nám to nedá naservírované na zlatém podnosu. Dá nám to prostřednictvím vlastních zkoušek a zkušeností - dá nám to tedy tak, že ani nepoznáme, že to byl on, kdo nám naše přání vyplnil. 

Buďme k našim přáním vnímaví. Protože vše, na co myslíme se nám může vyplnit. Konkretizujme si svá přání. Sama vím, že je to velmi těžké a neustále se snažím na to nezapomínat. Avšak celý život se učíme, náš život je sám o sobě jednou velkou zkouškou. Někdy si říkám, proč daná duše vůbec chtěla vzít na sebe tyto neskutečně náročné životní zkušenosti. Odpověď je stále stejná - rozhodla se pro to. A toto její rozhodnutí bylo vedeno jedním - pomoci ostatním. Tato duše, zažívající "kruté časy" může ovlivnit i spousty dalších duší, pro něž může být vzorem, učitelem, inspirací a díky níž může ostatní přivést na svou vlastní cestu a naučit je se nevzdávat.