Dávání a přijímání

Častokrát se stává, že na něčem lpíme. Lpíme na našem majetku, financích, lpíme na věcech, které vlastníme. A proč? Protože máme strach, že o něco přijdeme, že budeme okradeni, že to, co bychom někomu dali, se nám nevrátí. Toto lpění a svírání si svého nám znemožňuje příchod nových věcí, které bychom mohli přijímat. Bez nádechu, nelze vydechnout. 

V opačném případě neustále dáváme ostatním víc, než sami sobě. Dáváme ostatním rady, dáváme ostatním lásku, péči, podporu, avšak chce-li někdo pomoci nám, už tak jednoduše přijmout nedokážeme.

Lidé často mají problém buď z jedním nebo s druhým. S dáváním nebo s přijímáním.

Dávání a přijímání je jako naše dýchání. Nemůžeme dělat jen nádech nebo jen výdech. Abychom mohli plnohodnotně dýchat a žít, musíme mít v rovnováze nádech i výdech - dávání a přijímání.

Pokud neustále jen dáváme - ať už svou práci, lásku, majetek, finance, pomoc, musíme stejnou měrou na straně druhé i přijímat. Je to z toho důvodu, aby naše misky vah zůstaly stále vyvážené a v harmonii. Pokud máme problém s přijímáním, oslabujeme sami sebe. Tím, že ostatním neustále jen pomáháme a podporujeme je, není špatné do té doby, než začneme zanedbávat sami sebe. Každý z nás je lidská bytost a každý z nás potřebuje dávat, ale i přijímat. Přijímat proto, aby člověk mohl plnohodnotně rozložit energii, která jím proudí. Pokud přijímat nechceme - ať už je to z důvodu, že se to přece nehodí, nebo že přece tomu druhému nebudeme ubírat něco, co je jeho, doplatíme na to nakonec sami. Ostatní od nás budou brát tak, že to začnou považovat za samozřejmost. Misky vah budou neustále nakloněny na jednu stranu. Nikdy pak nemůže být uspokojení plně za svou práci, neboť neuvidíme, že to, co ostatním dáváme, nese své ovoce. Neuvidíme, že jsme skutečně ostatním pomohli, že si naší pomoci váží a neberou ji jako samozřejmost. Tj. nevyužívají naší dobrotu ( "hloupost"). 

Samozřejmě, že existují lidé, kteří pouze a jen přijímají. Přijímají vše, co můžou, vše, co se jim hodí. Avšak poté mají problém na oplátku něco dát za to, co dostali. Využívají darů ostatních, avšak sami dát nic nechtějí. 

Ani jeden z těchto případů není ideální. Dokonce však existují lidé, kteří jen berou - ne přijímají, ale berou. Vezmou si, aniž by jim kdokoliv cokoliv dával či nabízel. 

Avšak ve chvílích, kdy se staneme lakomými, uzavíráme se základnímu předpokladu života - sdílení, rozdávání. V okamžicích, kdy začneme na věcech lpět, jsme ztratili naší cestu, neboť cílem života nejsou věci, cílem jsme my, cílem jsme my a náš rozvoj. Největší hodnotou v našem životě není krásný dům, ale krása v nás. Není jí ani spousta peněz, ale jsme to my sami bohatí na duchu. Naším jediným cílem v tomto životě není mít spoustu věcí, ale být otevřenou bytostí, otevřenou milionu nových věcí a příležitostí. 

Co je důležité - pokud skutečně začneme dávat- z radosti našeho srdce, o to více budeme mít příležitostí a možností přijímat. Je to podobné, jako zákon akce a reakce. Když si něco urputně držíme a nechceme se o to s nikým podělit, bude nám do života přicházet i mnohem méně příležitostí přijímat. Nebo-li bez akce není reakce.

Zkusme najít v sobě rovnováhu mezi naším dáváním a přijímáním. Dávejme ze sebe to nejlepší, co jen můžeme a na oplátku si dovolme od ostatních přijímat jejich dary.