Jak si přeješ, aby ses měl?

Nastal nový rok. A spolu s ním toho vchází do našich životů spoustu nového. Je teprve začátek ledna, ale síla energií, které se tady míchají jedna přes druhou je hodně znát. 

Tento rok bude pro mnohé také rokem přelomovým. Ti, kteří nezaspali a tzv. se probudili, ti, kteří začali vnímat svou intuici, svou sílu, ti co uviděli, že za tím vším, co se tady viditelně odehrává je jen hra ega a pokus zastavit nás v našem vzestupu, ti, co otevřeli oči a odvážili si být takovými jací skutečně jsou, dojdou k velkému postupu. Postupu nejen ve svých životech, ale hlavně ve svém vnitřním vývoji. 

Nedávno jsem shlédla rozhovor, ve kterém byl o současné době a společnosti použit krásný zvířecí příměr. 

Narodili jsme se sem. Narodili jsme se svobodní, silní, odvážní s touhou poznat svět. Narodili jsme se jako ta lvíčata, která ví, kým skutečně jsou. Avšak naší výchovou, vjemy, které nám byly rodinou a společností vštěpovány, nám začali ostatní říkat, že bychom si přece měli dávat pozor, že nejsme tak silní, že bychom se měli chránit a obávat nepřátel. A tak jsme si postupně nevědomě začali nasazovat masku, ovčí masku. Masku ovce, která jde s davem, se svými ostatními ovečkami, protože jen když bude společně s ostatními ovečkami poslouchat to, co jim řekne jejich ovčák (tj. ten, který se o ně stará, který je má chránit), tak teprve pak bude v bezpečí. A tak se ze silného lvíčete stala ovce, která zcela zapomněla na to, že je lvíčetem. Ovce, která žije v ohrádce s ostatními ovečkami, protože jedině takto bude ochráněna před vlkem (tj. před veškerými strachy a nebezpečími). Jednou však přijde jedna ovečka, která začne být zvídavá, začne přemýšlet a zamýšlet se. Proč musím celý život prožít v ohrádce za plotem, co když venku mě čeká nepoznaný svět, který pro mne může být krásný a nádherný, ale ano, taky může být nebezpečný. A tak tato zvídavá ovečka jednou sebere odvahu a opustí své ovčí stádo, uteče za ohrádku zjišťovat, jaký ten svět vlastně skutečně je. Chce to poznat sama na vlastní kůži. Ano, tato ovečka však musí počítat s tím, že vlk, o kterém se kdysi všichni zmiňovali skutečně může existovat a může ji skutečně potkat. Tato ovečka musí být natolik odvážná, aby přijala riziko, že se ji venku za ohrádkou může něco stát, ano, může klidně zemřít,  stejně tak může poznat nepoznané a jedinečné. Chce to hodně velkou odvahu.

A co se stane, když se ovčák dozví, že jedna ovečka zmizela? No zpřísní pravidla. Začne utahovat opasek. Zavede restrikce, nařízení, zákazy, příkazy, hlavně jen, aby se dále něco podobného neopakovalo. Aby dále nějakou další ovečku nenapadlo utéct. A proč? Ovčák žije z oveček, je to jeho práce, co by sám dělal, kdyby neměl žádné ovce? Byl by v koncích, už by to nebyl žádný ovčák. Nebyl by tím, kým chce být. A to tím, kdo má nad ostatními moc. Tím, kdo žije ze slabosti a nevědomosti ostatních. Ovčák, který je slepě připoután ke svému egu, že potřebuje čerpat energii ze strachů oveček. A tak si své stádo snaží udržet ze všech sil. A k čemu to vede dále?

Některé ovečky začnou být zvídavé. Vidí, jak ovečka, která utekla, žije venku za plotem a je sama sebou. Navíc už to dokonce není ovečka, ale je z ní lev. Lev silný, odvážný, který neměl strach jít a skutečně uvidět sebe takového, jaký je. Lev, který pochopil, že celý život byl lvem, ne jen ovcí. A tak tyto zvídavé ovečky začnou bádat a zjišťovat víc informací, co je venku. Je ten svět za plotem skutečně tak strašný a nebezpečný? Některé z oveček seberou taky odvahu a ze stáda utečou. Co se stane dál? Stanou se z nich černé ovce. Ty černé ovce, které šly proti ostatním, ty ovce, které ohrožují ostatní a vůbec si neuvědomují, jakému riziku se vystavují a jak tím ohrožují všechny kolem. Některé z těchto černých oveček uslyší odsuzování a nepřijetí jejich vlastního rozhodnutí od bílých oveček za plotem a raději se vrátí, protože přece asi teda nejsou tak silné, jak si myslely, když pro ně ostatní nemají pochopení, nerozumí jejich chování a navíc jimi ještě opovrhují. A tak se některé z těchto zběhlých černých oveček raději vrátí znovu do ohrádky a jsou opět bílými ovcemi, které plní nařízení, příkazy, rozkazy a zákazy svých ovčáků a nejlépe si do sebe nechají dát ještě posilující látku, která je teprve skutečně před nebezpečím číhajícím venku určitě ochrání.

Některé bílé ovečky nikdy nepoznají, že jsou ve skutečnosti lvy. Ale je to jejich rozhodnutí. A ovečky, které sebraly veškerou odvahu a samy z ohrádky odešly a opět poznaly, že jsou ve skutečnosti silnými lvy, za které nemusí nikdo nic řešit a rozhodovat, tak tito znovuobjevení lvi se mnohdy mohou pro mnoho oveček stát inspirací. Inspirací v tom, že i ostatní ovečky třeba začnou být zvídavé. Že nebudou jen slepě naslouchat tomu, co kdo řekne, ale že samy začnou chtít vědět víc a poznat víc. A zvídavost je vlastně základ všeho.

Je jen na nás jací se rozhodneme být.. A vše je správné. Každý ať je přesně takový, jaký být chce. Já se rozhodla být zvídavá, tj. rozhodla jsem se být odpovědna za svůj život. Rozhodla jsem se nevkládat odpovědnost za svůj život do rukou ostatních - do rukou ovčáků. 

A ještě další věc. V momentě, kdy rozhodneme vložit odpovědnost za naše životy do rukou ostatních, předáváme těmto "ovčákům" kus své energie. Kus své životní energie. Ztráta této odevzdané životní energie se nedá nahradit. A spolu se ztrátou životní energie přichází co? Oslabená imunita, jsme náchylnější k nemocem. Chytneme kde co. To, že věříme více ostatním než sami sobě, to, že odevzdáváme rozhodnutí do rukou jiných, to, že sami nechceme být tvůrci svého života, ale necháme ostatní, ať nám ho vytvoří, značí jen o nesmírné ztrátě sebe sama, své životní energie - snížení imunity a tím větší náchylnosti k nemocem a to i těm chronickým, generačním a dalším. Pak se i naše děti potýkají s oslabenými imunitami, a rodovými zátěžemi.

Chceme-li být zdraví, je třeba nehledat vinu a chybu v okolí, v okolních virech, bakteriích, nemocech. Je třeba začít sami u sebe, protože teprve přijetím sami sebe takovými, jakými skutečně jsme (když sundáme masku ovce, poznáme, že jsme silnými lvy) se staneme tvůrci svého života. Avšak někdy to chce velkou odvahu a hlavně aktivitu, žádnou lenost, že někdo něco za vás vyřeší nebo nějak rozhodne a vy se s tím jen svezete. Mnoho lidí raději v zájmu pohodlí nebo toho, ať už mají hlavně klid, odevzdává rozhodnutí za své životy do rukou druhých. Tím jim odevzdávají i své životní energie, oslabují se a svou imunitu. Důležité je uvědomění si, že za svoje zdraví si můžeme jen my sami. A  to si mnoho lidí nechce přiznat. Mnohem jednodušší je hodit odpovědnost na někoho dalšího, neboť přece nebudou měnit sami sebe.

Ale to už je na každém z nás, jakým chce být a jak si přeje se mít :-).