Karma je zdarma

Karma. Slovo. kterého se mnozí polekají. Jiní ho vnímají, jako odplatu, "srovnání účtu", nebo zkrátka jako zákon příčiny a následku.

Karma je ve skutečnosti něco zcela jiného. Karma není nic osudového, předem daného. Karma je spojena s naší schopnosti tvořit a vypořádávat se s nastalými událostmi. Karma nám umožňuje rozhodnout se pro to, jakým způsobem můžeme jednat. Vše, co ve svých životech konáme, ať už naší řečí, myslí nebo tělem, je doprovázeno následkem. Všechny činy mají následky jak ty pozitivní, tak ty negativní. Karma se neztratí je tak, jak cokoliv materiálního ve světě. Karma tady je a stále bude do té doby, dokud nedozraje, dokud ji nezpracujeme. A tato situace může přetrvávat i několik životů.

Karma se však netýká pouze jednotlivců, týká se rodin a jejich generací, týká se měst, národů, států a celého světa.

To, co teď prožíváme, to co se teď v současné době v našich životech odehrává jen odráží naši předešlou karmu. Ať jsou to úspěchy, zisky na všech úrovních nebo naopak neúspěchy, pocity těžkostí a prohry, problémy se zdravím a rozpady kde čeho. Pokud jsme si tohoto vědomi, pak žádný nezdar ve svém životě nebudeme nazývat utrpením, odplatou, pohromou nebo trestem.

Karma je tu od toho, aby nám umožnila zapracovat na svých nedokončených věcech, na svých obavách. Karma nám umožňuje se vypořádat se svými strachy a je jen na nás, jestli toho využijeme a skutečně na sobě zapracujeme nebo naopak ne a budeme se snažit všemi možnými způsoby jakémukoliv "léčení" vyhnout. V těchto případech se samozřejmě ze své svobodné vůle můžeme rozhodnout, že nic řešit nebudeme, že nebudeme nic nového tvořit, že nezměníme své myšlení. Avšak pak bychom jen měli všichni vědět, že i v tomto případě nakládáme do životního batohu našich dětí a následujících generací stále větší a větší zátěž. A takto to funguje i na poli měst, států, národů a nakonec celého světa.

Ano, každý si s sebou od narození neseme na zádech baťůžek do kterého si postupnou cestou životem nakládáme zátěže. Je to jako kdybyste vyrazili na cestu. Na cestu přes hory a doly a v tomto baťůžku si s sebou nesli všechny vaše nezpracované úkoly ať už z tohoto života nebo z životů předešlých. A jelikož jsme se sem narodili proto, abychom se učili a duchovně rostli, na naší cestě nás budou potkávat stále těžší a těžší překážky, které budeme muset zdolat a je jen na nás, jestli se nám to povede nebo jestli zaplníme svůj batoh dalšími kameny, které nás budou táhnout dolů. V životě procházíme údolími (poklidnými dobami, kdy veškeré naše nezpracované lekce, které jsme si odložili do batůžku, celkem snadno uneseme). Avšak abychom mohli růst, musí v našich životech přijít i hory, někdy snad sedmitisícovky, které je třeba zdolat. A když přijdou tyto chvíle, kdy se před námi takováto hora objeví, představte si, že ji zdoláváte se svým batohem, zcela naplněným kamením (nezpracovanými životními lekcemi). Zdolat tuto horu bude mnohem těžší než v případě, že by náš baťůžek byl téměř prázdný nebo jej tvořil třeba jen jeden menší kámen. 

Proto je nutné, abychom postupně v našich životech své lekce zpracovávali a kameny ze svého batohu tak odstraňovali, protože když je neodstraníme, horu nezdoláme a nedostaneme se k cíli, tj. tam, kde jsme si pro tento život naplánovali se dostat. A pak přijde čas, kdy jako štafetu přeberou tento náš batoh plný kamení (nezpracovaných životních lekcí) naše děti. A uvědomme si, že naše děti mají taky své batohy, které tvoří jejich kameny (v případě, že životní lekce nezpracují) a když jim pak naložíme ještě tento náš batoh plný kamení, jak to asi všechno můžou unést? Nemůžou. Někteří se z toho zhroutí, jiní padnou na dno a horko těžko se z něho zvedají. Je tak nezbytné, abychom my sami zdolali všechny naše životní překážky (hory) a abychom pak nemuseli zatěžovat svými nevyřešenými věcmi i naše budoucí generace. Je nutné, ať každý z nás na sobě pracuje, jedině tak můžeme přestat zatěžovat následující generace. Vím, že je pro mnohé pohodlnější nic nedělat a čekat, jestli někdo něco nevyřeší za něj. Ale takto to nefunguje. I v dalším životě svůj batoh budete mít stejně zatížen, jako v tom předešlém. Nic se nevyřeší nicneděláním.

Já sama horko těžko zpracovávala rodinnou karmu, která se táhla už od našich předešlých generací. A byla to jó nálož. Nicméně i přes toto je vždy třeba mít na paměti, že pro život, pro tyto zkušenosti v materiálním světě se naše duše sama svobodně rozhodla ještě před narozením. Naše duše chtěla růst, chtěla být blíže Bohu, božskému. A k tomuto se nedojde jen tak. Není to snadná cesta, a tato cesta může trvat i x desítek životů. Dokonce znám své blízké, kteří jsou celí utrápení a nespokojení se svým životem, ale mají velký strach cokoliv řešit a cokoliv změnit. Mají obří strach. A tito lidé klidně řeknou, že oni už tento život přece nějak dožijou, že už v něm nebudou nic měnit. Nevidí před sebou totiž žádnou možnou novou cestu. Před sebou by tak měli pouze neznámo, ze kterého mají velký strach. Proto chtějí dát přednost pohodlí i za cenu vlastního popírání sebe sama, svých potřeb a hlavně za cenu popření hlasu své  duše. Navíc si tito lidé neuvědomují, že i v dalším životě budou ve stejné těžké situaci. A budou mít naloženo zase o to víc. Pod tou velkou tíhou, kterou si na sobě ponesou budou doslova hnáni k velkým rozhodnutím a velkým životním změnám. 

Stejně tak je to s naší planetou, to, co jsme jí všichni nakládali do jejího batohu po celá léta, přerostlo veškeré meze. A proto teď bojuje z posledních sil o svojí záchranu. Není to jednoduché, můžeme to vidět všichni. Všech se nás to dotýká. Věci, které se ve světě dějí mají zcela změnit systém, který tady do této doby byl vybudován. A skutečně se tak stane. Doba už nebude stejná jako dřív. Avšak právě se nacházíme ve velmi bolestivé době, kdy pro bolest ještě nevidíme světlo, které je pro nás připraveno. A potrvá to ještě pár let. Opět bych toto období, které právě prožíváme, přirovnala k porodu:-). Porod je neskutečná bolest, taková, kterou si snad ten, co nezažil, nedokáže představit. Avšak co přijde po ní je zcela nový život. Nový život, který změní i Váš dosavadní život. Váš život, který už nikdy nebude stejný jako dřív.

Přejí nám všem, abychom měli své baťůžky co možná nejlehčí a abychom tak snáze mohli překonávat všechny hory, které se před námi na naší cestě budou objevovat a abychom nezapomněli nikdy na to, že pro tuto cestu životem jsme se sami ještě před vtělením rozhodli.