Láska

Jak chutná láska? Mnoho z nás to ve svém životě někdy poznalo. Mnoho z nás poznalo pocity zamilovanosti a lásky. V našich životech potkáváme osoby, které nám dokáží otevřít naše srdce. V okamžik, kdy pocítíme toto otevření srdce vnímáme svět krásnější, cítíme radost, doslova se někdy cítíme líp. Je to tím, že lidé, kteří dokáží naše srdce otevřít nás spojí s naší skutečnou podstatou, dokáží nás spojit s tou osobou, kterou skutečně jsme. Spojují nás s naší duší.

Avšak jak se tomu často stává, postupně pocit zamilovanosti vyprchává - je to z toho důvodu, že začneme postupně vnímat i svět okolo nás, který následně převezme otěže a zamilovanost jde pozvolna do ústraní. Mnoho lidí poté, co pocit zamilovanosti vyprchá, cítí potřebu tento pocit zažívat znovu a opět - protože v něm bylo přece tak krásně, a tak staví svého partnera do pozice - "ukaž mi, že mne miluješ". V naší společnosti jsme vytvořili lásku s podmínkami. "Vynes koš a ukaž mi, že mne miluješ", nebo, "Pokud mě miluješ nepůjdeš tam", nebo "Pokud mě miluješ nebudeš se stýkat s tou osobou". Naší lásku jsme si podmínili. Upadli jsme do pocitu, že láska je něco, co se dokazuje konáním...činy. Zcela jsme zapomněli na to, co láska ve své podstatě znamená.

Každý jsme se sem narodili s čistou bezpodmínečnou láskou. Stačí, když budete chvíli pozorovat malé dítě. Dítě, které ještě není zatíženo naší výchovou, dítě, které sem přišlo zcela čisté a nepopsané, jako ta "tabula rasa" - vidí lásku všude kolem sebe. Toto dítě nepodmiňuje svou lásku. Neříká "když mi přebalíš plínku, budu tě mít rád". Děti milují své rodiče. V prvních letech života je vnímají jako své bohy. Věří jim všechno co říkají, co dělají, rodiče jsou pro děti velkými vzory. Děti nechápou, proč by měl někdo říkat něco jinak než myslí. Děti nechápou, proč by měli někdo potlačovat své emoce. Děti je vyjádří ihned - brekem, křikem, smíchem, radostí. Teprve postupem času, díky výchově, naší společnosti a autoritám, které jsou jim představovány, začnou svět kolem sebe hodnotit - začnou tedy hodnotit i lásku. 

A co je skutečná láska? Láska je, když milujete zcela bez obav. Láska je, když milujete, aniž byste doufali, že budete milováni. Láska je když vám dělá radost ze sebe dávat a přesto vůbec nic neočekávat nazpátek. 

Prožívat skutečnou nepodmíněnou lásku je velkým uměním. 

Potkala jsem mnoho lidí, zažila jsem hodně příběhů přesto jeden nedávný příběh mě skutečně potěšil u srdce. Je to příběh dvou lidí, kteří se doslova hledali, až se našli. Je to příběh dvou lidí, kteří ví, co skutečná láska je. Ví, že láska není ničím měřitená a omezitelná. 

Jak jsem tady už dříve psala, patřím mezi vysoce citlivé lidi a dokážu nacítit emoce ostatních. To se stalo i v tomto případě a doslova mě přímo neskutečně potěšilo a zahřálo u srdce, když jsem cítila, že opravdová láska tady v lidech ještě zůstala - že existují lidé, kteří se nebojí otevřít svá srdce a doslova se těší na každý společný okamžik, v němž mohou tvořit to, pro co se sem narodili. Tito lidé našli svůj skutečný domov. Poznali, že domovem není ta budova z cihel a malty. Nalezli konečně domov tam, kde vždy byl a stál, avšak zapomělo se na něj. Nalezli skutečný domov ve svých srdcích. Cítit pocity těchto lidí bylo skutečně jako pohlazení po duši.

Přeji tomuto světu, ať se v něm čím dál víc a víc lidí probouzí a ať  v něm víc a víc lidí dokáže otevřít svá srdce a spatřit svůj skutečný domov.

S láskou

Vaše Jana:)