Matka samoživitelka v současné době

Dnešní doba je stále náročná. Každý z nás je už nejspíš unavený z neustálých opatření a nařízení. A jak můžeme vidět, situace graduje. Dosahuje svého vrcholu. Avšak s odkazem na mé předešlé články nás všechny prosím - nenechme se zastrašit. Vydržme. Když budeme silní sami v sobě, nic nás jen tak nezlomí.

Mě samotnou se tato situace častokrát dotýká, především teď. Jsem matkou samoživitelkou a v současné době po rodičovské dovolené se "mám vrátit zpět" k práci. Jedna věc je ta, že přestože jsem vystudovaná právnička - což o mě mnozí už víte, tak tento obor mě dále neláká. Celý svůj život jsem chtěla být právničkou, soudkyní. Změna života, změna myšlení a celková změna mě samotné mi změnila zcela úhel pohledu na život. Dlouho jsem chtěla pracovat sama na sebe a tohoto snu se taky nevzdám, i když vím, že cesta k němu může být dlouhá. Poté jsem hledala práci v jakémkoliv jiném oboru, než je právo. V jakémkoliv. Sociální služby atd. Zkrátka chtěla jsem dělat cokoliv jiného než právo. Avšak v situaci, které jsem se nacházela, tj. v situaci, že vím, že zkrátka práci najít musím abych sebe a dceru uživila, abychom přežily se má mysl natolik zastřela strachem, že zbavit se ho bylo hodně těžké. Nakonec situace dopadla tak, že mám nastoupit do jednoho zaměstnání opět jako právnička. Avšak období, kdy se ve mě silně praly mé touhy o vysněné práci s realitou, se podepisovaly i na mém zdraví. Avšak přes vše, co se děje stejně vím, že se nikdy nevzdám. Jen beru svou cestu jako vývoj. A na každé cestě se objevují překážky, které musíme zdolat, abychom mohli jít dál. 

Když jsem toto zaměstnání nakonec získala, postupem času ze mě alespoň opadl tlak a stres o budoucnost. Ano, toto byly chvíle, kdy jsem se silně orientovala na budoucnost a nebyla jsem schopna žít život tady a teď. Bylo to pro mne hodně silné a náročné období. Ale takový už život je. 

Když se ještě vrátím k hledání mé práce. Má situace - matky samoživitelky - mi hodně otevřela oči. Časová náročnost jak skloubit zaměstnání s dáváním dcery do školky a vyzvedávání ji ze školky, stejně tak jako, že nemáte kolem sebe partnera, který by vám v tomto pomohl, je náročné. To stejné vidí zaměstnavatelé, kteří častokrát sáhnou po osobě, která takováto "omezení" nemá. Proto držím nám všem matkám samoživitelkám pěsti, abychom si se vším, co nám život přináší, dokázaly poradit a nikdy se nevzdávaly a neupadaly do beznaděje.

I přes tuto dobu, i přes nařízení, která opět přišla, se snažím zůstat nad věcí. Je to tak, že mám nastoupit do nového zaměstnání a zavřeli mi školky. Tudíž dcera do školky chodit nemůže a tím pádem já nemůžu do nového zaměstnání. A jsme zase u strachu o budoucnost. U strachu, jak přežijeme a jestli to zvládneme. Avšak tímto strachem se už zastrašit nedám. Už toho bylo dost. Tomu, čeho všeho jsem se bála ještě před pár měsíci, nenechám mě znovu složit na zem.

Ano, každý z nás nějak přežije - přežije i ty nejtěžší chvíle. Já teď hledám i práci z domova - jakoukoliv. Ale i když padneme až na kolena a myslíme si, že snad celý vesmír se k nám obrátil zády, tak je to přesně naopak. Přes všechny pády až na dno, přes všechny neúspěchy a prohry získáváme svou osobní vnitřní sílu. Sílu postavit se opět na nohy a pohnout se - a to kamkoliv (i za cenu dočasného odsunutí svých snů). A když svým snům skutečně věříme, jednou se nám splní. Skutečně ano.

A v nejtěžších chvílích svého života poznáme i skutečnou sílu rodiny. Jsem vděčná za rodinu, kterou mám. Pomáhají mi jak se dá. Přestože jsem na dceru sama, nikdy tento pocit nemám. Vím, že ať se děje cokoliv, pokud můžou, pomůžou mi. Už mnohokrát v těžkých chvílích života mě podrželi a za to jsem jim hrozně vděčná. Dokonce si začínám myslet, že se jednou smíří i s tím, že i přes mé studium práva jsem uviděla smysl jinde:-). Mám je moc ráda a děkuju jim za vše, s čím mi neustále pomáhají.

A proto bych strašně ráda všem ženám, které kolem sebe nemají muže jako oporu, ženám, které jsou na své životní cestě samy a ženám samoživitelkám řekla jediné: "Jsme silné, vždy k nám přijdou možnosti a nástroje pomoci. Nikdy neupadejme do beznaděje, protože když věříme sobě, dokážeme se z každé situace dostat - a to ať se nám zdá sebevíc bezvýchodná."

Přeji nám všem hodně lásky a síly.

A pokud jsou tu ženy v podobné situaci, budu ráda za jakoukoliv zprávu, protože když člověk vidí, že je situace někde obdobná, podobná nebo dokonce horší, síla společenství mu dá o to větší sílu osobní. :-). Navíc společenství lidí s podobným životním osudem dokáže člověku skutečně pomoci.