Most přes minulost

Někdy bychom rádi zavřeli dveře za naší minulosti a už se nikdy neohlédli zpátky. Ano, pravda je taková, že pokud žijeme neustálým přemýšlením a "patláním se" v minulosti, jen těžko si dokážeme vychutnat současné chvíle. Ano, ohlížet se zpátky a hodnotit naši minulost je zcela zbytečné a navíc sílu ubírající. Ale přijmout svoji minulost, ať byla jakákoliv, to je to podstatné. Přijmout svou minulost a smířit se s ní, pochopit, že to co se nám v naših životech odehrálo, nás mělo jen posunout v našem osobním vývoji dál, to je někdy skutečné umění. 

Pravda je však taková, že my lidé se vyvíjíme nejlépe poznáním, zážitkem, vjemem. A k tomu, abychom mohli poznat hodnotu jednotlivých věcí, lidí a nás samých, potřebujeme projít určitými životními lekcemi, které nemusí být z prvního pohledu vůbec pěkné a snadné. Všichni se během našich životů posouváme. Jen někdo s tím bojuje vehementně tak, že nemá prakticky šanci pohlédnout na skutečnost, že to, co se v jeho životě odehrává se skutečně odehrává pro jeho nejvyšší a největší dobro.

Hodně často slýchávám od svého okolí, že se snažím ve věcech, lidech a událostech i těch horších vidět to pozitivní. Ano, vidím to tam. Protože skutečně vím (neboť jsem to sama už x krát zažila, že sebehorší věc, odehrávající se v našich životech nás učí) posouvá a probouzí. Díky těmto událostem rosteme, roste naše poznání, roste naše sebepřijetí, roste naše síla. V událostech, které se v našich životech odehrávají vidím jejich důvod, vidím to, proč se tomu tak děje a vidím, co nám mají dát a ukázat. A vím, že se tak děje k našemu nejvyššímu dobru. 

To co tady ale říkám vůbec neznamená, že já sama jdu už krásně vyšlapanou, nebolestnou a snadnou cestou. I já sama se stále vyvíjím, posouvám, rostu a poznávám sama sebe. Stále zažívám chvíle, kdy se mi dějí události, které nechci, aby se děly. Tyto události se mi nelíbí a chtěla bych je třeba jinak. Avšak i já jsem nakonec poznala, že to, proč se mi děly a proč se mi staly mě mělo jen zase něco o sobě naučit a něco v sobě pochopit a uvidět. Události odehrávající se v mém životě mě donedávné doby učily a vlastně stále učí skutečně pohlédnout na svou sebehodnotu, na to, že ten, na kom skutečně záleží, jsme vlastně jen a jen my sami. Hodně lidí to možná pojme jako sobecké vyjádření vlastního ega. Avšak i oni jednou poznají skutečný důvod událostí, odehrávajících se v jejich životech. 

K tomuto mému silnému poznání vedla hodně dlouhá cesta životem. Cesta, která započala u jedné zastrašené a úplně nesebevědomé holky, která měla sen. Postupnou cestou se učila a vyvíjela a svého snu dosáhla. Avšak její sebevědomí to nijak razantně nezměnilo. To přišlo až událostmi v jejím životě bolestivými. Přišly trable, pocity zoufalství, stavy, kdy nevíte, jak se pohnout dále, avšak víte, že zůstat tak, jak jste dosud žili, už zkrátka nemůžete. A tak přes tyto silné a hodně náročné lekce, byla tato holka "nucena" pohlédnout na svou skutečnou tvář a přestat se srovnávat a hodnotit. Tato holka pochopila, že i ona je výjimečná, přestože si po celý život myslela, že je šedou myškou, kterou nikdo nevidí.

Jednou za mnou přišla paní a ptala se, jak má zvládnout, když ji manžel opustil a zanechal s dvěma dětmi samotnou. Že neví, jak posekat zahradu a zatlouci hřebík. Že neví, jak vyřídit záležitosti v bance a vlastně neví, jak se zvládne postarat sama o své dvě děti a ještě to skloubit s prací. Ano, takovýchto lidí je u nás a vedle nás nesmírně mnoho, Prakticky by se dalo říci, že každý jednou zažije situace, kdy bude muset překonat sám sebe. Chvíli jsme si s paní povídaly. Uvědomila si, že to, co se ji stalo, přestože ji to zprvu srazilo až na dno, přímo na kolena, tak že ji to přece v životě zastavit nemůže. Ano, její život se lusknutím prstu změnil, avšak ona touto události dostala dar. Poznat o sobě to, co dosud o sobě nevěděla. Postupně začne zjišťovat, jak si poradí, jak požádat o pomoc, jak se se všemi překážkami vypořádat. Postupně tak v sobě začne probouzet sílu, která v ní vždy byla, avšak protože ji nemusela nikdy použít, zcela na ni zapomněla. A tak je to s každým z nás. Dokážeme všechno co chceme, zvládneme to. Jen však musíme skutečně chtít. Protože vše je možné a vše jde zvládnout tak, abychom byli maximálně spokojeni. Vesmír nám nikdy nedá do cesty nezvládnutelný úkol. Vše, co k nám přijde zvládnout můžeme - jen je otázka, jestli budeme třeba někdy i odvážní a vykročíme novou cestou, otevírající nám nové obzory, anebo ne. Ale to už je pak na nás, jak se chceme v našich životech mít. Já sama se stále učím a posouvám, ostatně proto tady taky jsem.

Přeji nám všem, abychom vnímali sami sebe a své potřeby a tím pádem zcela respektovali ostatní a jejich vlastní potřeby. Přeji nám, abychom z naši minulosti udělali naši přednost a pochopili, že vše, co nám dala, bylo pro PRO NÁS....pro pomoc nám samotným.