Zachovejme si svou pozitivitu (ne tu koronavirovou:-))

Možná jste si všimli, že se v poslední době začínáme rozdělovat na dvě skupiny lidí. Jedni lidé se utápějí v neustálém strachu z koronaviru, druzí ho vůbec neřeší.

První skupina lidí žije ve strachu o svou budoucnost, o to, co by se mohlo stát. Myšlenkami jsou neustále v budoucnosti a obavách z ní. Někteří se dokonce nechávají a nechali již x krát testovat, další dokonce "preventivně" chodí na testy a čekají, kdy už to přijde i na ně, protože přece není možnost, aby je tento vir nezasáhl.

Když opět poukážu na svůj dřívější článek "Pokojný bojovník" - tento film říká mnohé. Především to, že podstatné je žít tady a teď, žít přítomným okamžikem. Nikoliv žít našimi strachy z toho, co bude, co se může stát a jak by to všechno mohlo dopadnout apod. Protože když neustále žijeme v budoucnosti nebo minulosti, skutečný život tak žijeme jen stěží. Nejsme pak schopni vnímat krásu tady a teď. Nejsme pak schopni užívat si toho, co právě teď v tuto chvíli máme. Vždyť nás může třeba zítra srazit autobus a k čemu nám pak náš život plný úvah o budoucnosti nebo o minulosti byl. Vždyť jak chceme skutečně žít, když teď a tady nežijeme.

Není to jednoduchá věc, nenechat se strhnout svými myšlenkami na budoucnost nebo minulost, avšak už samotné uvědomění si toho, že je to zcela zbytečné a hlavně úplně neproduktivní, je velké plus. Svými neustálými úvahami o tom, co bude, či co bylo, se připravujeme o možnost skutečně žít a užít si život.

Co dělají lidé, kteří jednoho dne zjistí, že skutečně třeba žít dlouho nebudou, díky diagnózy, která jim moc šancí nedává. Tito lidé si začnou vychutnávat každičký okamžik svého života a jsou vděční za to, co ještě teď vidí, cítí, vnímají a mají. Samozřejmě toto uvědomění nenastává u každého ihned. Ale zkusme se zamyslet. Copak bychom jednou  na smrtelné posteli chtěli mít myšlenky na to, proč jsem skutečně nežil/nežila? Proč jsem neustále čekal/čekala, až se něco spraví, až nastane lepší čas, až nastane lepší příležitost, nebo proč jsem nezkusil/nezkusila to, co mě celý život lákalo? Ne. Zkusme proto vnímat život, jako krásný moment, který si tady teď máme užít. Zkusme nejprve třeba jeden svůj den žít tak, jako bychom měli zítra zemřít. Jen to zkusme. Nečekejme pořád až tenhle virus (koronavirus) jednou konečně zmizí ze světa. Že teprve pak bude dobře. Rozhodně nečekejme den za dnem, kdy se situace zlepší a kdy už bude líp. 

Lidi žijme! Žijme teď a tady, užívejme si tohoto momentu. Já si zrovna teď užívám tohoto psaní:-)...Velmi mě to baví a naplňuje a proto jsem strašně ráda, že teď v tuto chvíli můžu psát. 

Chtěla bych nám všem pouze popřát, abychom si zachovali svou pozitivitu (nikoliv tu koronavirovou:-)) a přes tlaky okolí zůstali nad věcí a hlavně sví:-).