Orientace na budoucnost

V dnešní době je pro nás velmi náročné žít tady a teď, žít přítomným okamžikem. Život, který žijeme nám neustále dává do hlavy podněty, kterých bychom měli dosáhnout, co bychom měli dělat, co bychom chtěli mít, abychom se měli líp. Neustále se tak točíme v kruhu zaměřeném na naší budoucnost. Neustále uvažujeme, jak si něco zařídíme, jak něco uděláme a jak toho dosáhneme.

Díky této naší utkvělé představě, že zkrátka musíme mít vše pod kontrolou - že zkrátka musíme mít svůj život pod kontrolou, se neustále orientujeme na budoucnost. 

Zapomínáme při tomto myšlení žít přítomným okamžikem, tj. zapomínáme si uvědomovat, že život, který žijeme je důležitý právě teď v tuto chvíli. 

Co je ještě horší, když si o své budoucnosti chceme něco zjistit. Zjistit, kam skutečně směřujeme, kam jsme vedeni a jak to vše vlastně dopadne. Mnoho lidí k tomu používá různých prostředků - od výkladů karet, přes věštění až po další způsoby, kterými můžeme svou budoucnost zjistit. Když odhlédnu od šarlatánů, kteří dělají tyto věštby pro svůj finanční prospěch, pak skutečné pohlédnutí do své budoucnosti je velmi nebezpečné. Nebezpečné z toho důvodu, že naše duše si zde na zemi svůj život určitým způsobem naplánovala, stejně si tak naplánovala zkušenosti a zkoušky, kterými má během života projít. Když však pohlédneme na svou budoucnost, můžeme dostat strach z toho, co se nám stane, nebo naopak začneme činit veškeré kroky k tomu, abychom této budoucnosti dosáhli (čímž se můžeme začít i vyhýbat zkouškám, které tady pro nás byly naplánované). To co není v souladu s plánem naší duše se samozřejmě začne projevovat i ve fyzickém světě. Začne se to projevovat na našem těle. Touha mít svůj život pod kontrolou, mít představu o každém kroku, kterým chceme projít, vědět, co přijde a podle toho se zařídit je neodvratně v rozporu se smyslem našeho poznání. Přišli jsme se sem učit a právě hlavně naučit se pochopení, že fyzický člověk nezmůže na tomto světě svou vlastní vůli cokoliv si zamyslí. Tento člověk vše, po čem prahne dokáže, ale pouze a jen tehdy, když se odevzdá do proudu života a nebude mít snahu mít vše pod kontrolou a všechny své kroky vést. Život je tak nastaven, aby nám naše životní zkoušky, ať už lehké nebo těžké, přinesly poznání a otevíraly nám postupně jedny dveře za druhými. 

Naše snaha mít vše pod kontrolou a mít svou budoucnost ve svých rukou nám následně dříve či později přinese problémy. Problémy ve vztazích, v rodinách v životě samotném a co víc ve zdraví. Přinese nám nemoci. Nemoc je jen způsob těla, jak nám dává najevo, že něco co děláme není v pořádku. Že takhle tedy ne. Tudy cesta nevede. Záleží na nás, zda budeme zkoumat příčiny našich onemocnění, nebo zda přijmeme jednodušší variantu - že se zkrátka nemoc objevila prostě z fyziologických příčin. Je na lidské úrovni mnohem jednodušší dát odpovědnost za svůj život do rukou někoho jiného - lékařů atd. Neboť skutečnost, že za své nemoci si můžeme sami svým přístupem a životním pohledem na věc se nám nelíbí.

Sama bojuji s nemocemi dodnes. Vždy se snažím hledat pochopení, proč se mi tak děje. Někdy si uvědomím danou skutečnost až z odstupem dlouhého času, jindy dříve. A co je těžší. Když už přijdu na to, proč se mi ta či ona nemoc děje, je mnohem složitější převzít za sebe zodpovědnost a skutečně pochopit, že to, co dělám, dělat nemám. A že touto cestou zkrátka jít nemám. Lidské ego je velkým stavebním i ničícím nástrojem. 

Když už ale jednou pochopíme, že zkrátka naše vlastní vůle nemůže řídit tento svět, přesto můžeme čehokoliv, po čem toužíme dosáhnout (jen když ze sebe odstraníme touhu mít vše pod kontrolou a vše řídit), jsme na nejlepší cestě k uzdravení.

I já se každý den učím a není to vůbec jednoduché. Jsem vděčná za všechny své nemoci, protože mi ukazují stav, kdy se mám zastavit a být v klidu. Nesnažit se tak strašně moc mít svůj život pod kontrolou.