Osvobození

Častokrát zažíváme pocit, že bychom se velmi rádi pohnuli ve svých životech dále, ale zkrátka to nejde. Cítíme se svázaní a spoutání. A to ať už spoutání našimi přesvědčeními nebo zkrátka pocitem, že něco musíme ustát a vydržet. Častokrát tak dospějeme do situací, kdy jsme přinuceni rozhodnout se - poslechneme svůj rozum?... nebo cit? Jelikož síla našeho myšlení a častokrát i ega bývá velmi velká, je pro nás mnohem náročnější poslechnout své city a řídit se tím, co bychom skutečně chtěli. Naproti tomu v nás vyhrává rozumové "ustání" životních událostí, protože "tak je to přece správně". Je mnohem náročnější poslechnout své srdce než hlavu. Hlava je s námi vyřízena hned. Avšak poslechnout své srdce, to chce velkou dávku odvahy. 

Je to skutečně tak. Události v našich životech se snažíme řídi, mít pod kontrolou, avšak jedno podstatné si neuvědomujeme - život se skutečně nedá naplánovat. I když se sebevíc snažíme. Chceme si vše připravit, ověřit, mít vše dokonalé, naplánované a hlavně pod kontrolou. A pak jsme předvedeni před věc, která nám může změnit život. Cit nám říká: "ano, jdi do toho, to je to, po čem jsi celý život snil" a rozum říká: "neblázni, koukej, co máš a toho se drž....přece nebudeš pokoušet štěstí". A takhle je to stále dokola - rozum versus cit. 

Avšak až jednou pochopíme, že jediným správným a upřímným navigátorem a kompasem je naše srdce, pak teprve můžeme dojít ke skutečnému osvobození. Osvobození se od jakýchkoliv svazujících pocitů, že něco musíme, nebo že něco zkrátka nemůžeme opustit. Avšak když poslechneme své pocity, jedině pak můžeme dojít k životu, o němž se nám ani nesnilo. K životu, kde skutečně můžeme mít rádi cokoliv a kohokoliv a stejně tak můžeme milovat a být milováni. K životu, který není řízen rozumem, tj. tím, že se něco zkrátka musí vydržet nebo že se něco má ustát. Ale k životu zcela svobodnému. K životu, který vyjadřuje naše skutečné přání a vize. Ano, i takový život je možný. Přeji všem, aby byli odvážní a našli sílu postavit se na stranu svých citů a pocitů a dělali zkrátka to, co je skutečně činí šťastnými. A to, co si mysleli, že dělat nebo vydržet musí, aby už jednou provždy propustili ze svého života. 

Buďme odvážní a nebojme se tmy, přes kterou nevidíme pokračování našeho životního příběhu. Vždy existuje cesta, stejně tak jako po každé noci vyjde slunce.