Partner duše

Každý z nás je napojen na rodinu duší. Rozhodně to není tak, že rodina, kterou v tomto životě fyzicky máme, je naší rodinou duší. Může, ale nemusí být. Rodina duší zahrnuje duše, které jsou s námi spřízněné na duchovní úrovni. Může to být kamarádka, kamarád, kolegyně z práce nebo osoba, která do našeho života vstoupí, aby nám pomohla. Tyto duše jsou v našich životech proto, aby nám pomáhaly a podporovaly nás. Jsou naladěné podobně jako my - tj. jejich duše jsou té naší velmi podobné. Nejsou to většinou naši učitelé nebo osoby, které by po nás chtěly, abychom rostli a zlepšovali se. Tyto duše jsou tu pro nás, abychom získali pocit známého, pocit klidu, bezpečí a lásky. 

V našich životech se však často může objevit i partner, který bude doslova naším duchovním partnerem. Není to již partner karmický, který se v našich životech objevuje k tomu, aby nás učil - a to i těmi třeba nejhoršími způsoby. Tedy učil nás, abychom poznali sami sebe, svoji sílu a sebehodnotu. Avšak partner duše do našich životů vstupuje zpravidla právě po překonání  karmických vztahů - je to tzv. partner za odměnu - za odměnu po překonání všech lekcí s partnerem karmickým.

Partner duše nás taky učí, avšak zcela jiným způsobem než karmický partner. Tento partner nám dává najevo, jak jsme důležití, jak jsme "krásní" (ne myšleno na fyzické úrovni, i když tam častokrát taky) a ukazuje jací doopravdy jsme. Ukazuje naše kladné stránky, jako nikdo jiný a stejně tak nás dokáže upozornit na naše stránky negativní, neboli ty, které v sobě ještě musíme zpracovat. Není to však tak, že by nám řekl - "ty jsi nemožná, tohle děláš úplně špatně", avšak dokáže nám nastínit takové zrcadlo, jako snad nikdo jiný. To znamená, že sám bude konat tak, jako my, a teprve na tom si uvědomíme, kde sami děláme chybu.

Partnera duše zpravidla každý pozná intuitivně. Tyto duše, když se setkají, vnitřně ví, že jsou si hodně blízké a že k sobě jakoby paří. Proto ani po případném rozchodu (ano i rozchod u partnerů duše je velmi častý, protože ne každý dokáže ustát pohled sám na sebe do zrcadla, které je mu druhou polovičkou nastavováno) se tito lidé navždy neodloučí. Alespoň ne na intuitivní a podvědomé úrovni. Vždy tak budou vědět, že s touhle osobou mají něco společného.

Partner duše je partner, který nás nechce změnit, je to partner, s nimž se můžeme cítit sami sebou a skutečně takoví, jací jsme. Je to partner, který na nás nebude zbytečně žárlit, protože již ví, že ať se stane, co se stane, vždy budeme propojeni a navíc už ví, že nikdo nikomu patřit nemůže. Ví, že to, co mezi sebou máme není jen láska, která může jednoduše postupem času - let - vyprchat. Ví, že city, které mezi sebou máme jsou daleko silnější, než se dá vypovědět slovy. Partner duše je zkrátka partner, se kterým se nemusíme snažit být lepší a lepší, je to partner, kterého se nemusíme bát, je to partner, u něhož víme, že i když z našeho života odejde, v našem srdci už zůstane. A i když v našem srdci zůstane, neznamená to zase, že by do našeho srdce nemohl vstoupit někdo další. Protože když už my všichni svá pochroumaná a rozdrcená srdce uzdravíme, přijdeme na to, že milovat můžeme mnohem více lidí. 

S partnerem duše můžeme být sami sebou, můžeme být tím, kým chceme být. Můžeme být skutečně takoví, jací jsme. Ne lepší a ne horší. Partner duše dokáže skutečně obejmout naší duši.

Ještě existují i duševní dvojčata - někdy může být partner naší duše zároveň i naším duševním dvojčetem, někdy však ne. Duševní dvojče je pak nejvyšší level spojení duší. Neboť naše duše před vtělením do fyzického těla byla jedna a před vtělením byla rozdělená do dvou těl. Avšak neznamená to, že by jedno tělo mělo jen půlku této duše. Tato duše je v něm zcela celá. Avšak při spojení těchto dvou osob, které tvoří jedna duše - to je něco krásného. Zkrátka čistá láska. Ne každý má možnost během tohoto života poznat své duchovní dvojče, avšak jednou ho poznáme všichni. Ale jen ať si někdo z vás neříká, jak nádherné to musí být s takovým duchovním dvojčetem, které je vlastně kusem vás....Není to taky zprvu tak jednoduché, neboť zezačátku se vyrovnávají vaše energie a dočisťují se všechny nezpracované věci - všechny hodnoty a postoje, myšlenky, které v životě máme. Je to obrovské nastavení zrcadla a stejně tak ho každý nemusí unést. Mnoho duševních dvojčat tak taky končí rozchodem. Navíc je u nich časté neustále se setkávání a neustále se rozcházení - to z tohoto důvodu, že najednou spolu nedokážou jen tak být, avšak stále cítí, že k sobě patří. Je to jako by vám někdo ukázal to nejlepší a nejkrásnější z vás a stejně tak to nejhorší a nejtemnější. Málo kdo unese své stíny. Avšak duševní dvojčata se setkávají až když jsou obě osoby více duchovně pokročilé, proto je i předpoklad, že zrcadlení vlastní stínů dokáží zvládnout. A pokud ne, nevadí. Život je zase někdy spojí, případně se tak stane v dalším životě, až si již vyřeší právě tyto své stíny.

Přeji nám všem, abychom byli sami spokojeni se svými životy, teprve pak si můžeme v okamžiku, kdy to nejméně čekáme, přitáhnout do svého života i partnera duše :-).