Pochopení a soucit

Mezi lidmi není rozdíl. Existuje zde jen jedno velké vědomí, které se promítá do různých forem a úrovní vědomí, avšak všichni jsme jedno. Jednotné vědomí lze brát jako množinu, v níž jsou naše vědomí jednotlivců brána jako podmnožiny. Když dosáhneme určitého stupně našeho vědomí, získáme pochopení a soucit se všemi úrovněmi vědomí. Dokážeme se vcítit do lidí a jejich činů. Dojdeme k tomu, že nebudeme odsuzovat činy ostatních, avšak budeme mít s nimi samotnými soucit. I lidé, kteří činí, co činí, jednají tak z důvodu jejich nevyzrálosti, jejich nižší úrovně vědomí. Tj. jednají z pozice svého ega a to proto, protože se ještě nedostali na úroveň, kde by jejich ego nad nimi přestalo mít moc. Tito lidé se honí za zisky, mocí, penězi, majetkem a materiálním světem. Materiální hodnoty jsou pro ně převažující. Chtějí si dokázat, že za něco stojí, chtějí, aby je ostatní brali vážně, aby si jich vážili, aby je brali jako silné a to proto, protože oni sami jsou uvnitř velmi ale velmi slabí. Jejich úroveň vědomí je malá a sami se tak snaží ostatním ukázat, že za něco stojí a že jsou dobří, případně že můžou ovládnout kohokoliv se jim zachce. 

S těmito lidmi mám soucit. Každý z nás prožil životy, kdy činil ty nejhorší věci, a to proto, aby mohl poznat, co to má ve svém důsledku za následky, a aby se i přes to, že se ho jeho ego zmocnilo, dokázal znovu a opět přiblížit k tomu, čím skutečně je, k jednotě, kterou všichni tvoříme. Až poznáme tmu, teprve pak pochopíme hodnotu světla.

Říká vám něco regrese? Regresní terapie je stav, kdy osoba v regresi velmi zkušená vás dokáže spojit s duchovním světem, dokáže vás navrátit ve vašich minulých životech tak, abyste získali pochopení vašeho vývoje a toho, proč se ve vašich životech odehrává, co se odehrává. Já sama jsem si kdysi regresní terapií, pod vedením velmi zkušeného člověka, prošla. Ve stavu, podobajícímu se hypnóze, jsem se navrátila do svých předchozích životů, kde jsem měla možnost vidět ty životy, které na mě měly největší vliv. A díky nim jsem mohla poznat a pochopit proč se mi v tomto současném životě dějí věci, jaké se dějí. Malou část z  toho, co mi bylo odhaleno a umožněno znovu vidět, Vám tady popíšu. V jednom ze svých minulých životů jsem byla katem, vykonavatelem královské moci. Dělala jsem to, co mi nařídili lidé "mocnější". Sama jsem tuto práci dělala, avšak tížila mě. Spravedlnost, nespravedlnost u mě nehrála roli. Dělala jsem to, co mi někdo nařídil. Dělala jsem tuto práci, přestože se mi nelíbila, ale dělal jsem ji jako smysl své obživy. Tato má zkušenost mě v dalších životech hnala k touze po spravedlnosti. K dělání toho "co je správné". Byla jsem vládcem. Vládcem, který chtěl to nejlepší pro své lidi, ale to tím způsobem, že to, co si myslel, že je pro jeho lidi dobré, bylo skutečně pro jeho lidi dobré? Byl to vládce, který si myslel, že ví, co je spravedlnost, že ví, co je nejlepší a správné pro ostatní. A v tomto životě mě cesta zavedla k tomu, že jsem se už málem stala soudkyní. Touha po spravedlnosti ve mě přetrvávala i během tohoto života. Myslela jsem, že jako soudkyně budu vědět co je správné a spravedlivé a co ne. Že takto na světě pomůžu nastolit pořádek. Avšak víte co? Došla jsem tak daleko, že jsem už nemohla pokračovat ve stejných kolejích. Něco ve vevnitř mě samotné řvalo. Řvalo hodně hlasitě, že takto ne. Nevěděla jsem přesně proč se to děje a co se se mnou děje. Začala jsem se probouzet. Duchovně probouzet. Začala jsem poznávat zákony, ne naše lidské, ale duchovní. Začala jsem se postupně otevírat novému vidění, vědění a smýšlení. Prostě a zkrátka jsem se začala duchovně probouzet. Mé vědomí se zvedalo, rostlo a sílilo. Z mého nevědomí, které bylo krásně vidět v mých minulých životech jsem nastoupila na cestu poznání nového, na cestu zvyšování svého vědomí a hlavně božského vědomí. Nastoupila jsem na cestu pochopení toho, že nikdo nikdy nemůže vědět co je správné a co ne, že představa o spravedlnosti, kterou máme, neexistuje. Vše spravedlivé, co vnímáme my jako spravedlivé, může být pro druhého velmi nespravedlivé a nesprávné. 

Naše vědomí je jedno. Nakonec všichni poznáme, že jsme jedním. Není nikdo lepší a nikdo horší. Soutěžit nemá smysl. Když soutěžíme, stále nás ovládá naše ego, které nám chce dokázat, že jsme lepší než ostatní. A to jen proto, protože si stále neuvědomujeme, že lepší rozhodně nejsme. Jsme úplně stejní jako ostatní, jen úroveň našeho vědomí se liší. Avšak všichni se se svým vědomím vyvíjíme. Někdo se probudí a pozvedne v tomto životě, jiného čeká ještě dlouhá cesta za uvědoměním a za změnou svého myšlení. Avšak každý jeden z nás směřuje k tomu jednomu a samému. K poznání toho, kým skutečně je. 

To, že někdo dělá činy, které dělá, je jen díky nevědomosti toho, co činí. Je to díky nevědomosti toho, kým skutečně je a kým my všichni jsme. Copak by někdo jednal proti druhému, kdyby věděl, že je spolu s ním jedním a tím samým? Nikoliv. Nikdy by nešel sám proti sobě. Avšak jeho nízká úroveň vědomí mu nedovolí ještě takto na svět a lidi kolem sebe pohlížet. S tímto člověkem mám soucit, nelituji ho. Vím, že tím, čím si prochází - touto nevědomostí - tak si prochází jen proto, protože se ještě neprobudil a neuviděl svou skutečnou podstatu. 

Přeji nám všem, ať hlavně v těchto chvílích, kdy se naše planeta země pozvedá a vše staré a do nás geneticky zapsané končí, tak ať se v těchto chvílích co nejvíce lidí probudí a skutečně spatří pravdu o tom, kým jsou a kým my všichni jsme. Udržujme si své světlo a posilňujme svou energii - ať už pobytem v přírodě, kde se můžeme spojit nejvíce se svým duchovním světem, duchovními průvodci a hlavně díky přírodě dokážeme posílit a udržet si svou energii. Je důležité naší planetě pomoci při jejím vzestupu - a to můžeme jen tak, že se nenecháme energeticky stáhnout dolů, avšak naopak. Dokážeme světlo ostatních lidí kolem sebe podpořit a posílit.