Povzbuzení

Je tomu opět dlouho, co jsem sem naposledy psala. Je to tím, že i v mém životě se opět děje mnoho věcí. Změna, kterou teď zažívám nejen já, ale i mnoho z vás v sobě zahrnuje změnu na úrovni vědomí, změnu v prožívání a změnu v přijímání života takového, jaký je. Ve veškeré jeho pestrosti. 

Dostala jsem se sama v minulých dnech i měsících do situací, kdy se doslova na povrch dostávaly mé hodně hluboce skryté věci, které ještě stále potřebovaly očistit. A jak takováto nutná očista vypadá? Když se jako lidé posouváme na úrovni svého vědomí, jsme doslova čím dál častěji podrobování zpracování našich bloků, které v nás byly hodně hluboce uloženy. 

I v mém životě nastaly opět situace, které mě doslova "nutily" vydat na povrch ze sebe vše, dosud skryté. Přestože moc dobře vím, že každý duchovní posun je spojen s vnitřním čistěním, které může být mnohdy hodně náročné, samotnou mě zarazilo, jak moc toho uvnitř mě bylo nahromaděno. Do vnitřního batůžku jsem si nakládala a nakládala, až jsem pod tíhou tohoto batohu doslova vnitřně znovu začala křičet. Byl to však takový křik, kterého se jen tak nezbavíte tím, že mu řeknete - "psst, teď přestaň, ať tě hlavně nikdo neslyší"....byl to křik který mi doslova i fyzicky dal velkou stopku v okamžik, kdy jsem se snažila poslechnout rozum a veškerá racionální odůvodnění, namísto toho, abych poslouchala hlas svého srdce. A když u nás vzniká boj mezi rozumem a citem, co se děje dále? No samozřejmě se vyčerpáváte, nejen psychicky, ale i fyzicky. V mém případě jsem se hodně vyčerpávala. Snažila jsem se všemi možnými způsoby odůvodnit si nutnost poslouchat rozum, namísto srdce. A proč? Protože ve mě byly stále skryté bloky mé samotné o sobě, tj. ve mě samotné nebyla ještě dostatečně zpracována sebeláska. Protože pouze a jen když máte zpracovanou sebelásku, tak se v životě nebudete již muset potýkat s úvahami typu: "ale vždyť tohle bych měla udělat". Poslední dobou opět začínám chápat víc a víc, jak je rovnováha v našich životech důležitá. A to nejen rovnováha mezi žitím duchovního života a života fyzického, ale rovněž rovnováha mezi přijímáním a dáváním, rovnováha mezi rozumem a citem. 

Pro všechny z vás, kteří právě bojujete sami se sebou - ať už vnitřně, či jste již doslova i navenek postaveni před situace, které jsou pro vás nevyhnutelnou výzvou - věřte, že vše se dá zvládnout, neexistuje špatná cesta... taková zkrátka není. Je jen na nás samotných, jak dlouho touto konkrétní cestou půjdeme. Buď změníme směr při nejbližší odbočce, nebo si počkáme na výjezd, který je pro nás tím správným - a to chce mnohdy trpělivost. Věřte jen, že každá cesta někam vede a všechny cesty jsou schopné vás dovést přesně tam, kde máte být. Protože ať třeba cíl vypadá sebevíc nepříznivě, věřte, že tento cíl vám má otevřít nové obzory - a tím může být třeba právě spatření nové, zcela odlišné cesty vašeho života.