Překroč vlastní stín

V prvé řadě bych chtěla velmi poděkovat všem, kteří se zúčastnili mého povídání tento týden na téma "láska versus strach, aneb proč je sebeláska důležitá". Děkuji Vám. Díky Vám jsem poznala, že je nás mnoho, kteří vnímáme také jiný rozměr této reality. Jsem moc ráda, že jsem se s Vámi mohla setkat a na vlastní kůži pocítit, že je nás víc, kteří víme, že touto fyzickou realitou život nekončí. Že zkrátka víme, že existuje něco mnohem víc, které nás pěvně určenými vesmírnými pravidly vede přesně na místa a do situací, do kterých se zkrátka dostat máme. Jsem moc ráda, že jsem se s vámi mohla setkat a děkuji za sdílení Vašich zkušeností a příběhů, velmi si toho vážím a jsem ráda za Vaši otevřenost. 

A proč nyní článek "Překroč vlastní stín"? Ráda Vám to opět popíšu na svém životním příběhu. Po "temné noci duše", kdy jsem před několika lety prožila chvíle poznání černočerné tmy, odkud jsem neviděla cestu a smysl ničeho, přišlo silné probuzení a uvědomění si skutečné podstaty tohoto života. Pochopila jsem, že vše, co se v našich životech odehrává má svůj přesně daný význam. Poznala jsem, že jsem na své cestě provázena a vedena. Že vše, kam směřuji je řízeno "shora". Ano, pochopila jsem, že mám svobodnou volbu. Můžu se sama rozhodnout, kam a jakým směrem se vydám, avšak cesta, kterou si má duše vybrala, bude stejně jednou naplněna. Nezáleží, jestli v tomto nebo příštím životě. Když se člověk nechce dnes pohnout tam, kam ho to táhne, bude mít příležitost pohnout se znovu. Ať už za několik let, nebo v jiném životě.

Každopádně Vám chci popsat svou cestu. Má cesta mě silně volá být otevřenou ostatním a přibližovat jim nové obzory. Probouzet je a ukazovat jim, že vše v tomto životě má svůj význam. Vše, co se kolem nás děje, co se v našich životech odehrává, i veškerá naše utrpení, bolesti a nesnáze, nás mají posouvat blíž. Blíž k sobě samému. Blíž ke své skutečné podstatě.

I já sama pořád překračuju své stíny, abych se dostala blíž a ještě blíž sama k sobě. Někdy mám pocit, že jdu snad až na dřeň. Někdy se mi nechce jít tak daleko, ale vím, že musím. Neskutečně mě to tam táhne. Stejně jako teď. I přes všechen svůj strach z neznáma a obavy z toho, co to vlastně dělám a jestli to vůbec dělat mám, vím, že mi má duše už nedovolí z této cesty sejít. Vím, že zkrátka to co dělám, dělat teď v tuto chvíli mám. I když jsou to pro mě těžké chvíle, kdy opět a zase musím překonat sama sebe, a co hůř...Veškeré své strachy. Překonat své obavy a otevřít se, a to za jediným prostým účelem. A to za tím, abyste i vy viděli, že Vaše životní příběhy jsou úplně stejné jako ty mé. Že i vy procházíte náročným obdobím, kterým jsem si také prošla a že i tímto obdobím se dá nakonec projít úspěšně. Že nakonec není třeba se ničeho bát. Žádná duše sem na zemi nepřijde s úkolem, který by nebyla schopna zvládnout. Také nic, po čem tak moc toužíme není nemožné. Záleží jen na nás a naší mysli, jaké hranice si postavíme. Protože veškeré překážky, které vnímáme, pramení pouze a jen z naší mysli. Dokážeme si říci, že na to nemáme, že jsme nedostateční, že tohle zkrátka zvládnout nemůžeme nebo že tohle je prostě nemožné, protože bychom přišli o něco mnohem cennějšího. Všechny tyto myšlenky, které naše mysl produkuje si však také dokážeme zhmotnit. Naše mysl je velmi mocný nástroj. Jsme to, co si myslíme. Děje se nám to, jak myslíme. Myslíme-li negativně a počítáme veškerá možná rizika, pak to takto i dopadne. Je třeba odpoutat se od své mysli produkující negativní myšlenky.

Protože přesně jak bylo včera na mé přednášce řečeno. Existují jen dvě věci. Láska a strach. Co není láska je strach. Když už na takový svůj strach přijdeme, zvědomme si ho a zkusme si tedy sami najít své nejlepší řešení k tomu, jak se dostat k lásce. Jak tento strach překonat. Někomu pomáhají pomůcky typu..."Zachovat se tak, jak by v této situace jednalo dítě" (protože děti jsou oproštěné od strachů, a to do té doby, než je jim tam my, naší výchovou vložíme a než je poznají díky životním zkušenostem). Navíc dítě je skryté v každém z nás, jde jen o to, že někdo jej potlačuje, jiný ho nechce poslechnout a další vůbec nechce přijmout, že i malé dítě je v něm samotném skryto. Všichni jsme v hloubi své duše děti. Děti, které něčemu věří, děti, které mají své sny. Děti hravé, plné lásky, nadšení, radosti, zaujetí a přijetí. Zkusme to dítě v sobě opět najít. Jedině tak pak také dokážeme překonat sami sebe, sami své strachy a stíny.