Proč to všechno vzniklo, neboli duchovní svět se nám otevírá

Tento článek nebude zřejmě srozumitelný všem, avšak ti, co pochopit mají, rozumět budou. Ti, kteří ještě ne, pochopí jindy anebo si najdou svá vlastní slova a svůj vlastní pohled😊.

Už jako úplně malé dítě jsem večer co večer měla velké problémy se spaním. Nemohla jsem usnout. Proč? Uvažovala jsem. Hodně jsem přemýšlela nad tím, co bude až zemřu (ano, k duchovnu jsem tíhla už odmala, taky vím proč😊). Řeknete si, proč nad něčím takovým cca 7 leté dítě uvažuje? Jak ho to může napadnout? Vždyť má řešit dětský svět, má být radostné, hrát si, bavit se. Ale odpověď je taková, že může. Zvlášť pokud jste stará duše, která si už prožila desítky životů, pak mnohdy se i v dětství díváte na duchovní rozměr života. Postupným růstem však chcete být stejní jako ostatní kamarádi ve vašem věku a tak zapomenete na tyto úvahy a snažíte se přizpůsobit realitě, kterou žijete. Každopádně mé noci, kdy jsem celá ubrečená nemohla přijít na to, co bude až zemřu, dostaly po nějaké době za své. Jednou večer, když jsem zase přišla s brekem za mamkou s tím, že vůbec nevidím smysl života, protože až zemřu, k čemu to všechno? (ano, skutečně to bylo cca v mých 7 letech). A tak jednou v noci, když už mamka nevěděla co se mnou, nevěděla, proč se dítě ptá na takové otázky, zkrátka nechápala, proč takové úvahy vůbec mám, mi řekla, ať se uklidním, že si stejně tak nepamatuju co bylo, než jsem se narodila a proto mě nemusí trápit to, co bude až zemřu. Úplně jednoduchá věta a mě neskutečně pomohla. Dala mi klid v duši.

Ke svému duchovnímu vývoji jsem se opět postupem života vrátila. To už tak bývá, máte-li se znovu otevřít spojení s Bohem, s božským. Začala jsem chápat, proč se mi určité věci v životě dějí a jaký mají význam. Ale k čemu jsem se nemohla ve svých úvahách dopracovat bylo, proč my, jednotlivé duše, zažíváme tuto fyzickou zkušenost v reálném světě. Věděla jsem, že všichni pocházíme z jednoho zdroje a všichni ve své podstatě tvoříme jedno, avšak nevěděla jsem už proč jsme tady na tomto světě, když v každém z nás je bůh - je jednota. Toto jsem také pochopila časem. Pochopila jsem velmi důležitou věc, která startuje vše, co žijeme. Jak to všechno vlastně začalo.

Všichni jsme jedno, všichni tvoříme jednotu a jsme jedním. Naše duše existuje v absolutnu (v nebi), tam, kde je všechno a tedy nic. Tam, kde jsme všichni jedním a vše je božské. Tam, kde nic není nedokonalé. Tam, kde však neexistuje žádná zkušenost, tudíž tam kde to nedokonalé ani být nemůže. A naše duše, žijící v absolutnu, kde je všechno a tedy nic, nedokážou poznat jaké to, co jsou, vlastně je. Nedokážou poznat, jaké je to pocítit to, že jsou božské, dokonalé. A právě k tomu, aby mohly naše duše skutečně pocítit, jaké je to poznat v sobě boha, poznat dokonalost (kterou jsou, vždy byli a vždy budou) byla stvořena realita, kterou teď všichni žijeme. Realita, kde poznáváme těžké chvíle proto, abychom mohli mít radost z chvilek krásných a povznášejících; pociťujeme jaké je to mít strach, a to proto, abychom postupně pochopili, že strach je pouze stav naší mysli. Realita, kterou žijeme nás má v životě naučit jedno. Navrátit nás k jednotě a pochopení toho, co vlastně dávno všichni jsme. Jde jen o to, uvědomit si to co jsme, pochopit, že jsme všichni jedním, jde o to, umět poznat svou skutečnou podstatu - svou božskost - svou sebelásku, sílu, víru a důvěru. A o to tady jde.