Prohrát není projevem slabosti

Život mě, stejně jako mnohé z vás, kope neustále do zadku.  A víte co jsem za celou dobu svého života už konečně pochopila? Že prohrát není projevem slabosti. V životě prohrajeme v mnohém. Prohrajeme v lásce, prohrajeme v pracovních záležitostech, prohrajeme v čemkoli, co žijeme. Pochopila jsem dávno jedno. Že vítězem z nás dělá to, že dokážeme svou prohru přijmout, odpustit, pustit a zároveň se posunout opět více a více do své vlastní síly. 

Když nám život zavře jedny dveře je jen na nás, zda se z toho budeme hroutit, budeme rozmrzelí, naštvaní a lítostní, nebo zda dokážeme svého handicapu využít. Jedno mé moto je mimo jiné toto: "Nikdy se nevzdávej". Ať tě pokoří cokoliv, ať tě kdokoliv porazí,  jen na tobě, jestli se vzdáš, budeš se litovat a smutnit nad tím, co ti kdo provedl, nebo jestli to, co se v tvém životě odehrává, přijmeš jako výzvu opět a zase zapracovat na sobě. Důležité je pochopit, že ať se nám v našich životech děje cokoliv, jen my sami rozhodujeme, jak se budeme cítit. Pochopit, že i když nám zase něco nevyjde, nepodaří se, někdo nebo něco nás porazí, tak i přes toto všechno dokážeme vidět svou jedinečnost a neustálou víru v to, že vše je možné. Věřím, že vše je možné, jen je potřeba skutečně chtít. Strachy, které nás brzdí na cestě za našimi sny a našimi cíly, jsou vytvářeny jen naší myslí, která chce mít nad námi kontrolu. Dovolili jsme jí to už v životě tolikrát, tak proč by tomu mělo být najednou jinak? Avšak když nás život i po sté nakope zase do zadku, skutečnou sílou je to, že se nevzdáme, nebudeme se litovat, dokážeme odpustit a pochopit. A stejně tak si uvědomíme, že se nikdy nevzdáme a pokud skutečně máme sny, po nichž toužíme, uvědomíme si, že ať se děje cokoliv, ať se v našich životech objeví jakékoliv překážky, toho, co jsme chtěli můžeme vždy skutečně dosáhnout. Stačí k tomu jen neztratit víru. Neztratit víru v sebe sama, v to, že i když nám někdo nebo něco udělá cokoliv špatného, dokážeme odpustit a dokážeme to zvládnout. Že i když nás někdo nebo něco hodně zraní, hodně porazí, dokážeme to přijmout, dokážeme odpustit a opět se postavit na nohy a nevzdat se. Nevzdat se našich snů a hlavně nikdy neztratit víru v sebe sama. V to, že jsme skvělí, i když nám ostatní říkají opak. Víru v to, že dokážeme cokoliv, i když nás okolí má za slabochy. Víru v to, že i když nám život naloží hodně těžkou zkoušku, nikdy se nevzdáme, protože už víme, že vše je možné, vše můžeme zvládnout, stačí jen pořádně chtít. Pokud jsme rozmrzelí z toho, že něčeho nemůžeme dosáhnout, je to jen důkaz toho, že jsme to skutečně moc nechtěli. Že jsme pro tuto věc nechtěli skutečně vykonat mnohé. A tak to zkrátka je.

I když vás život kope třeba neustále do zadku, zkuste pochopit, proč se tak děje. Má vám dát více vlastní osobní síly? Má vás přivést k pokoře života? Má vás přivést k pochopení ostatních? Má vás přivést k odpuštění? Na to má každý z nás svou vlastní odpověď.