Samota

Samota. Hodně z nás má z tohoto slova strach. Nechceme být sami. Proč? Bojíme se sami svých vlastních myšlenek, které by mohly znít tak zoufale. Nechceme slyšet svůj vnitřní hlas, protože přece jen by to mohl být hlas nářku a utrpení. Hodně lidí se samoty bojí jako čert kříže a potřebují být neustále v kontaktu s dalšími lidmi. To proto, aby utekli volání své duše, které může být tak naléhavé a tak neoblomné. 

Když nechceme slyšet, po čem naše duše ve skutečnosti prahne a co potřebuje, hledáme neustále někoho, kdo nám dá pocítit, že přece nejsme sami. Avšak nevíme, že tímto útěkem se nejvíce vzdalujeme sami sobě a jsme tak čím dál samotnější.

Hodně lidí i v této době zakouší, co je to samota. Jsou nuceni setrvat doma, bez kontaktu s ostatními. Jsou "testováni" samotou. Pro mnohé je to tak nesnesitelné, že upadají do silných depresí a neví, jak takto vydržet dál. Potřebují pomoc. Útěchu. Podporu, že přece nic není tak strašné, jak to vypadá. Útěchu, že i za tou nejtlustší mlhou svítí slunce. 

Znám mnoho lidí, kteří jsou neustále v kontaktu s dalšími lidmi. Dnešní doba nám to sice omezeně, ale přesto přes sociální sítě a telekomunikační prostředky umožňuje. Alespoň částečně tak tito lidé mohou najít "náplast" na jejich trápení. Trápení ze samoty.

Avšak samota nás učí mnohému. Ať už je to odpočinek od veškerých cizích myšlenek, energií a pocitů, tak nás taky učí setrvat chvíli sami se sebou, se svými vlastními potřebami, pocity a emocemi. I když s někým žijeme, je častokrát nezbytné "úplně vypnout" a být chvíli sami. A to už hlavně proto, abychom mohli "dobít baterky". Vždyť i v přírodě je to tak nastaveno. Když se teď podíváme z okna, co vidíme? Vidíme tam krásný kvetoucí strom v plné síle? Nikoliv. I ten strom si potřebuje za celý rok odpočinout od všeho, co po něm bylo vyžadováno. Začalo to u něj přece už na jaře, narostly mu první lístky, poté květy, následně plody. Aby takto mohl fungovat dalších x let, potřebuje odpočinek. Proto zima je pro něj obdobím, kdy odpočívá. Stejně tak je to i s námi lidmi. Potřebujeme odpočinek, avšak ne jako strom jen v jednom období v roce. Potřebujeme pravidelně udržovat náš výdej a příjem energie v rovnováze. Jedině tak můžeme sílit.

Ano, existují i lidé, kteří doslova "žijí" z energie jiných lidí. Kdybych použila hodně drsná slova, nazvala bych je upíry. Tito lidé k tomu, aby jim bylo dobře, potřebují z někoho dalšího získávat energii, díky které posílí. A proto je neustále vyhledávají. Je však pak jen a jen na nás, jestli s těmito lidmi budeme dále setrvávat a nechávat se dobrovolně "odšťavňovat" nebo ne.

Každopádně samota je stav, který je nezbytný k tomu, abychom mohli vyslyšet volání své duše. Vyslyšet to, co nám chce říct, kam nás chce posunout, jaké změny chce, abychom provedli. Samota je darem, který nám může otevřít nové obzory a hlavně také doplnit energii. I když pro mnoho lidi je samota spíš utrpením, ve kterém se rozhodně necítí dobře, doporučuji to brát z té lepší stránky. Berte to jako výzvu objevit sám v sobě něco nového - nové zájmy, nové koníčky, objevení nadšení z věcí, které bychom ve společnosti lidí nikdy neobjevili. 

Nebuďme zoufalí ze samoty. Náš život potřebuje být v rovnováze. Po dlouhá léta jsme nebyli schopni zastavit se a zpomalit. Jeli jsme na plný výkon a hnali jsme se pořád za něčím lepším. Chvíle, kdy bychom mohli přibrzdit a navrátit se k sobě, tady nebyla. Proto využijme toto období a objevme v samotě náš skrytý potenciál a naše dary.