Samotný voják v poli
Ve svých nejdůležitějších životních okamžicích si častokrát připadám úplně jako ten "samotný voják v poli". Čelím šíleným životním zkouškám, od těžkých zkoušek sebedůvěry, přes zkoušky odvahy, trpělivosti a pochopení. Avšak co je na tom všem nejdrsnější je to, že právě v těch velikých životních momentech, kdy činím svá rozhodnutí, jsem na to úplně sama. Mnohokrát mi to bylo líto, avšak časem jsem pochopila, že to tak má být. Protože, jedině takto dojdu k silnému poznání. Jedině takto můžu začít sama sobě plně důvěřovat, jedině takto můžu dojít k pochopení ostatních.
Ano, i dnes je to tak, že bych si přála podporu v tom co dělám od svých blízkých, ale nepřichází. Možná je naopak mé jednání bráno ještě více jako podivné, nesmyslné a nepochopitelné. Avšak jen já vím, že dělám to, co je pro mne skutečně nejlepší. Skutečně.
Přála bych nám všem, abychom měli pochopení pro činy ostatních, abychom chápali, že to, co je nejlepší pro nás, nemusí být rozhodně nejlepší pro ně. Abychom neodsuzovali ostatní podle jejich činů, neboť oni v danou dobu činí to nejlepší, co můžou. Jinak to prostě v tu chvíli neumí.
Sama vím, že nemám mít žádné veliké očekávání. Neboť mám-li kdykoliv o určité věci očekávání, to že pak nepřijde, celkem dost bolí. Vím tedy, že bych neměla očekávat, že se se mnou třeba i mí nejbližší budou radovat z kroků, které ve svém životě dělám, avšak stále ještě se mi to úplně nedaří. Na jednu stranu chápu jejich jiný pohled na mé kroky. S tím se prostě člověk musí skutečně smířit.
Jedno je však jisté. Každý z nás je originál, pro každého život připravil životní kroky a zkoušky, s nimiž si sám musí poradit. Nesuďme proto prosím ostatní podle toho, jak k těmto zkouškám a krokům přistupují a jakým směrem se vydávají, i když z našeho pohledu je to třeba úplný nesmysl. Nechme každého, ať si projde svou cestou, kterou si tvoří. A i když třeba někde narazí, bude zase opět na něm, aby pochopil proč.
Závěrem jen přeji každému jednomu z nás, aby se radoval z toho, co k němu přichází, aby se radoval z toho, co si vysnil, a to i přes nepochopení okolí. A klidně ať své úspěchy oslaví jen sám se sebou. A to protože tento život je přece jednou náš, nikdo jiný ho za nás nežil, nežije a ani nikdy žít nebude.