Sebehodnota

Cesta k nalezení své vlastní sebehodnoty bývá dlouhá, někdy značně náročná a hlavně, bývá to cesta chtějící po nás velkou odvahu. Začne to už v dětství. Jako děti máme plnit pokyny dospělých. Máme "vyhovovat" tomu, co po nás chtějí. A jakmile takto činit nechceme, je na nás vyvíjen tlak, že takto se zachovat, je zkrátka správné. A tak s těmito vštěpenými názory vyrůstáme a začneme to "co je správné" také vnímat jako úplnou samozřejmost. Postupem času jsme však okolnostmi vyzývání se za sebe postavit a věřit sami sobě.

Děje se to nejen mi, ale také mým blízkým. 

Postupným vývojem jsem poznala, jaká skutečně jsem. Poznala jsem své vlastní hodnoty. Pochopila jsem že se už nemusím chtít někomu zavděčit nebo si naopak nechat něco líbit. Už jsem schopna se postavit sama za sebe. Z původně hodně uzavřeného jedince, který si už od dětství žil ve svém světě, jsem se díky životnímu vývoji stala osobou otevřenou, nebojící se postavit za svůj názor a hlavně za sebe sama. Avšak má otevřenost měla ještě donedávna taky svá úskalí. Když začnete být otevření, začnete i ostatní kolem sebe vnímat jako lidi stejné jako vy. Lidi, kteří sice mají třeba starosti, strachy a bojí se nahlas se za sebe postavit, avšak vnímáte je jako lidi, kteří jsou zcela stejní, jako jste byli kdysi i vy. A proto i přes jejich strachy jste k nim zcela otevřeni a podvědomě nějak doufáte, že se i oni otevřou vám. Že se přece nemají čeho bát. Poskytnete jim svůj důvěrný prostor a věříte, že je také z jejich ustrašené ulity můžete dostat. 

Avšak nebyl by to život, abychom nakonec stejně nepoznali, že spolehnout se můžeme jen a jen pouze sami na sebe. Jedině takto nakonec zjistíme, že můžeme pomoci ostatním. 

Lidé, s nimiž jste se s důvěrou chtěli podělit o své životní příběhy, tito lidé, kterým jste "nabízeli" otevřené srdce, budou pro vás nakonec stejně ještě učiteli. V mém případě mi tito lidé ukázali, že i když já sama se před nimi s důvěrou otevírám, cesta k nim stejně nevede. Lidi nikdy nezměníme, na to bychom měli všichni pamatovat. Každý z nás se totiž může změnit jen a jen pouze sám. A tak mě tito lidé naučili další věc. Naučili mě si stanovit své vlastní hranice. Do té doby bych své "já" nabízela zcela široce a všem... a proč? Protože jsem prošla životními lekcemi, které mě naučily, že už mě nikdo zranit nemůže. Když totiž dopadnete na samotné dno, poznáte, že cokoliv dalšího, odehrávajícího ve vašem životě vám už ublížit nemůže. Navíc získáte velké pochopení pro lidi a jejich životní příběhy. Každopádně i v těchto chvílích vám jednou dojde, že takto to už dál nejde. Nejde se všem otevírat a věřit, že tím všem pomůžete. Zjistíte, že lidi se skutečně nezmění jen proto, protože jim chce někdo ukázat, že se není čeho bát. Tito lidé si také musí projít svým vlastním vývojem a svými životními zkušenostmi, které je nakonec dovedou na stejnou cestu. Avšak učinit tak musí sami.

Popíšu Vám příběh jednoho mého známého, který je zase z druhého konce. Tento člověk věří lidem, avšak sám se bojí postavit za sebe. Tento, mi velmi blízký člověk, chce být s každým zadobře a nejraději by všem vyhověl tak, aby byli všichni šťastni a spokojeni. Avšak tento člověk si neuvědomuje jedno důležité. Není schopen se postavit sám za sebe, postavit sám za své sny, hodnoty, a zkrátka za sebe sama. Jeho cesta ho vede tak, že raději odsouvá jakákoliv řešení důležitých situací a to jen proto, aby náhodou někomu neublížil. Jediný kdo však takto strádá je on. Nedokáže se za sebe postavit. Poslední událost, která se v jeho životě odehrála byla taková, že zjistil, že s jeho majetkem hospodaří někdo úplně jiný, který mu ještě k tomu všemu dal až následně k podpisu souhlas, že s tímto hospodařením souhlasí. To už si říkáte, že je to moc. Že jak to může někdo udělat? Ale může. Když se nejste schopni postavit sami za sebe, přijdou chvíle, kdy vám život ukáže, jak vás ostatní využívají. Jak využívají vaší slabosti. A pokud i pak sklopíte uši a třeba jako v tomto případě souhlas podepíšete, nevím už jak více vám pomoci. Jak daleko bude muset vesmír ve svých lekcích zajít, abyste konečně pochopili, že se za sebe postavit musíte a ne, že budete souhlasit se vším, co za vás rozhodnou ostatní.

Takto je to i v dnešní době. Mnoho lidí jde doslova jako ovce za rozhodnutími ostatních, které nemají žádnou logickou oporu. Lidé jsou příliš pohodlní na to, aby se snažili poslechnout sami sebe, a tak jdou raději s davem. S davem, kde se jejich názory ztratí stejně jako jehla v kupce sena. Je pro ně jednodušší poddat se proudu a neozvat se. Neprojevit svůj hlas, protože by se přece mohli v očích druhých znelíbit....a k tomuto odvahu nemají.

Já sama jsem dnes a denně učena zůstat si věrna a věřit sama sobě, svým rozhodnutím a svým krokům. Jsem učena zachovat sama sobě věrnost a nenechat už se sebou "zametat" podle toho, jak se to někomu zrovna hodí. Už znám svou hodnotu a jedině díky tomu jsem poznala, že je nutné si stanovit své hranice. Hranice, kdy řeknete a dost. Hranice, kdy ostatní můžete milovat, avšak taky víte, že sebe už milujete víc. A jen díky tomu dokážete sílit a překonat všechny nesnadné cesty, které se před vámi objeví. A nakonec všichni poznáme, že jedině vírou v sebe sama nakonec dokážeme motivovat i ostatní. A tím jim vlastně pomůžeme.