Sesterská láska

Možná to znáte taky, zažijete se svým sourozencem dětství, během kterého byste ho nejraději někdy roztrhali vejpůl:), zažijete společnou pubertu, kde se někdy až nemůžete vystát, a pak přijde obrat o 180 stupňů a z vašeho "protivníka" se stane váš nejlepší kamarád. Odvážím se říci, že jsme to s mou sestrou měly stejně:).

I když dětství a puberta mohla často být, co se týče našich sesterských vztahů, někdy pořádně náročná, přišlo období, které mně a mou sestru Hanku svedlo opět dohromady. Už během studií na vysoké škole se Hanka pro mě stala velmi důležitým člověkem, kamarádkou a podporou. Stala se pro mě skvělou kamarádkou, které jsem se mohla vždy svěřit se vším, protože jsem věděla, že mé mnohdy náročné citové pochody (jakožto vysoce citlivého člověka) dokáže právě ona pochopit a co víc, dokáže mi poradit.

Má sestra je mou nejlepší kamarádkou, kterou miluji a nyní můžu říci i to, že vím, že ji tady na tom světě skutečně potřebuji. Je mou vrbou a to vždy a za všech okolností. Není tomu dávno, co se však život mé sestry Haničky obrátil naruby. Je to přibližně tři čtvrtě roku, kdy se Haničce téměř ze dne na den změnil život. Po několika dnech, kdy doslova bojovala o život, podstoupila akutní transplantaci jater a nehodlala se jen tak vzdát. Její zdravotní stav se začal zlepšovat a Hanička začala sílit. Jak se tomu někdy stává, její jaterní testy se opět začaly zhoršovat, až opět skončila v nemocnici IKEMU, kde nyní už přes půl roku čeká na další transplantaci jater. Takhle dlouhá doba, kterou v nemocnici strávíte čekáním na další akutní operaci, vás doslova mění. Mění to Haničku a mění to i nás, její blízké. Člověk si uvědomí, jak skutečně v životě někdy řeší úplné malichernosti a zbytečnosti. Uvědomí si, že si dělal v životě strach ze zcela nepodstatných věcí, které nejsou ve svém důsledku vůbec důležité. Takto si silně uvědomíte, jak je život krásný a jak každý jeden okamžik, kdy tady jsme, stojí skutečně za to. Svou sestru miluju, vím, že všechno zvládne, protože je velice silná. Říkám jí, že je jako můj pes Olík - nebo-li, že přežije všechno. Hanička má silnou duši – díky bohu. A přestože se nyní nachází opět na ARU, je pozitivní a optimistická. Plánujeme společný poklidný výlet k rakouským jezerům, na který se myslím obě moc a moc těšíme.

Chtěla bych také poděkovat Vám všem, kteří na Haničku myslíte, chtěla bych vám poděkovat za podporu celé naší rodině.

Závěrem bych jen ráda dodala. Často si v životě stavíme zbytečné překážky a děláme si zcela ale zcela zbytečné starosti o nepodstatné věci. Někdy však musíme projít složitou životní situací, abychom právě krásu a výjimečnost každého okamžiku na téhle Zemi dokázali pořádně ocenit.

Přišli jsme sem náš život poznávat a vychutnávat si všechny jeho barvy – v tom je život na planetě Zemi pestrý. To, že je nám umožněno tady být, nám má přinést v našich životech radost, nikoliv starosti a trápení. Přeji nám všem, ať se v našich životech dokážeme radovat a užívat si skutečně každou malou chvíli. Překážky a bariéry, které jsme si stvořili, se dají zcela jednoduše překonat – stačí změnit úhel pohledu. Stačí, když pohlédnete do zrcadla a uvědomíte si, že jste výjimeční a tento svět je tu pro vás, je tu pro každou vaši prožitou minutu, je tu pro každý váš nádech. Prosím vás, žijte!

Vaše Jana