Síla DOTEKU

Dotek. Tak jednoduché slovo, avšak skrývá v sobě velkou sílu. Už jako malí přicházíme na svět a je pro nás zcela normální, ba dokonce potřebné se objímat se svými rodiči. Jako děti tak vyjadřujeme náklonost a taky co je hlavní - důvěru, která je s dotekem spojená. Postupně však rosteme a dotýkat se přestaneme, okolí považuje dotek za jakési narušení osobního prostoru a tak buď zcela zapomeneme na to, jakou mocnou sílu dotek právě má, případně se "krotíme", abychom někoho náhodou třeba neobjali a tím mu nenarušili jeho konformní zónu.

Avšak. Dotek je velmi silným léčitelem naší duše, naší psychiky, našich emocí a dokonce i fyzických stavů našich těl. Sami jsme však došli do stádií, kdy se dotýkáme málo, kdy vyjadřujeme dotekem jen a jen velmi málo. A proto jsme dospěli do stádií, kdy si dotek už dovolíme jen u našich domácích mazlíčků. A i na těchto projevech náklonosti můžeme vidět, jak je dotek léčivý. Svědčí o tom třeba samotná canis terapie. Tedy terapie, kdy je k vám přivedeno zvířátko, které můžete hladit a dotýkat se jej. Tento proces uvolňuje vaše napětí a sevření, začnete se uvolňovat a uklidňovat a je vám mnohem lépe. Dotek léčí. To je veliká pravda. 

Sama jsem se začala zabývat Reiki a hned na začátku jsem poznala sílu doteku. Také jsem poznala své vlastní omezení, která ve mě byla zakotvena ve spojitosti s tím, dotýkat se lidí. Avšak jakmile přijmeme skutečnost, že dotýkat se je zcela normální, ba naopak hodně prospěšné, můžeme toho hodně v našich životech změnit.

Své "první krůčky Reiki" začínám zkoušet na své sestřičce, která byla minulý týden po hodně dlouhé době a doslova po tom, co se znovu narodila, propuštěna z nemocnice domů. Má sestřička prožila za uplynulých několik měsíců hodně. Podstoupila mnoho operací, podstoupila transplantaci, její tělo - každý její orgán dostal pořádně zabrat. Sestřička však věděla, že tady chce zůstat, a proto silou vůle i s pomocí vás všech (díky vašim modlitbám, díky vaši víře, díky pomoci léčitele a hlavně díky pomoci mnoha duchovních pomocníků) to nehodlala jen tak vzdát a bojovala, co jí síly stačily, až se z toho těžkého stavu skutečně dostala. Celkově to, co se jí stalo lze považovat za jeden velký zázrak.

Při jednom mém provádění Reiki to byla právě moje sestřička, která mi řekla velmi silnou věc. Hanička byla v nemocnici a neustále podstupovala jedno vyšetření za druhým, mnohdy lékaři nevěděli, co se bude dít dále a jak to vše dopadne. Jednou, když byla odvezena opět na jedno vyšetření jí jeden sanitář, který ji na toto vyšetření přivážel, položil ruku na rameno a řekl jí, že není třeba se ničeho bát, že bude v pořádku. Tato z našeho pohledu velmi jednoduchá věc, dokázala vzbudit velké emoce. Mé sestřičce šly slzy do očí. To, co tento sanitář udělal, tu osobní důvěru, kterou projevil dotekem na její rameno, nic nenahradí. To, že vám někdo řekne, že budete v pořádku vás někdy nedokáže uklidnit tak, jako skutečná síla projevu doteku. Je to hlavně proto, protože dotek vyjadřuje mnohé. Je to skutečně jakýsi dotek do osobní zóny daného člověka, a také proto vyjadřuje tak velkou důvěru. 

Když se vrátím k dětství, tak jako děti ani nepotřebujeme mluvit, batolata to téměř ani neumí, jako děti vyjadřujeme vše dotekem, ten je pro nás a naši komunikaci podstatný.

Proto prosím nezapomínejme, jak je důležité někdy skutečně překročit osobní hranice a dotknout se osoby, která i když to nedává najevo, to v tu chvíli velmi ale velmi potřebuje. Dotek v nás uvolňuje sevření a umožňuje se nám se zcela vydat ze svých citů.

A závěrem jen dodám toto. Když někdo pláče, neříkejte mu hned ať přestane plakat, protože to je právě to, co uzavírá průchod našim emocím, které pak neumíme vyjadřovat. Pokud někdo plakat chce, nechte ho. Obejměte ho a podpořte ho, že vyjádřit své pocity je skutečně potřebné. Protože jedině tak se naučíme nemít strach z hodnocení okolí a dovolíme si skutečně vyjádřit sebe samé takové, jací skutečně jsme - dovolíme si přiznat naši ZRANITELNOST - a to je projev největší osobní síly!