Štěstí

Co je to štěstí? Ví to někdo z  nás? Pro někoho je štěstí, když je s lidmi, které má rád, pro jiného je štěstí dělat práci, která ho naplňuje, pro dalšího je štěstím uzdravení. Každý máme svojí představu o štěstí. Všichni si vždy přejeme hodně štěstí a toužíme po tom, abychom k němu skutečně došli. 

Mnoho z nás si neuvědomuje, že jsme šťastní právě teď. V tuto chvíli. Teď můžeme být šťastni za to, co máme, za to, čeho jsme doteď dosáhli, za to, kam jsme až došli, za naši rodinu, která nás obklopuje, za uzdravení. Každý z nás má možnost být vděčný za události, činy, skutečnosti, které se mu v životě odehrály. Je třeba se jen zastavit a ohlédnout se. 

Vše, co nás kdy postihlo, vše, co se nám kdy stalo nám mělo určitým způsobem pomoci. S odstupem času, když se ohlédneme, pochopíme, že můžeme být šťastní za to, kde jsme teď.

Když dosáhneme určitého cíle, určitého našeho štěstí, po němž jsme toužili, brzy pak na něj zapomínáme. Vytvoříme si další události a skutečnosti, které by nás činily opět šťastnějšími a spokojenějšími. Na okolnosti, které nás dovedly až tam, kde jsme, na cestu, kterou jsme už ušli, brzy zapomeneme. Místo toho věnujeme pozornost dopředu, k budoucnu. Věnujeme pozornost k tomu, čeho bychom chtěli opět dosáhnout. Zapomínáme být vděční za to, co již máme. Za zkušenosti, kterými jsme doteď procházeli a za životní zkoušky, kterými jsme si museli projít, za lidi, kteří při nás stáli. 

Štěstí je jen náš hnací motor, který nám nedává spočinout. Buďme společně šťastni za to, co už máme. Za všechno, čeho jsme dosáhli a co jsme dokázali. Buďme šťastni už teď za lidi, kteří nás obklopují, za naše úspěchy i pády, které nás posunuly jiným směrem. 

Každý z nás může být šťastný, stejně tak jako každý z nás může být vděčný hned teď. Stačí, když si to sami umožníme.