Sebepoznání

V mých nedávných videích jsem už zmínila, jak nás vlastně naše dětství utváří po zbytek našeho života. Nyní tuto skutečnost ještě dále rozvedu.

Všichni sem přicházíme něco nového sami o sobě poznávat. Povím vám to i na svém příběhu, aby to bylo pro mnohé z vás srozumitelnější. Už během těhotenství jsme utváření a vyvíjíme se. Vyvíjí se nejen naše fyzické tělíčko, avšak zapisují se do nás i nejrůznější emocionální zážitky a prožitky a mentální nastavení našeho rodu. Ještě předtím, než se narodíme, tak jsme čistým vědomím, které prostě je - je vším. Avšak tím, že se toto vědomí pokusí poznat sílu tvoření - je třeba zažít dualitu. Dualitu, v níž je vše tvořeno právě na základě přitažlivosti dvou odlišných energií - jin a jang (ženská a mužská energie). Mezi těmito energiemi existuje silná přitažlivost, díky níž tvoříme (tato energie je energií sexuální, energií tvořivosti - ale pozor, tato energie nemá nic společného s energií sexu). 

Pokud by tady tyto energie nebyly, nebyla by dualita, ale žili bychom rovnou v jednotě. Avšak my, duše, které se tady na zemi nacházíme, jsme chtěli poznat, jaké to je moci tvořit, chtěli jsme poznat, jaké to je být skutečnými čaroději ve svých životech. Jen mnozí z nás na toto zapomněli. Díky tomu, že jsme v tomto světě duality, můžeme poznávat, jak je důležité najít rovnováhu sami v sobě, ve svém nitru. Najít rovnováhu ve své energii svého vlastního vnitřního muže a své vlastní vnitřní ženy. Protože když ji nalezneme, jsme v harmonii s celým vesmírem a poznáme, jaké to je ,skutečně vědomě si v životě tvořit to, co chceme.

Teď jsem však trošku odbočila. Avšak dopovím vám svůj příběh. Já, jakožto čisté vědomí, které je samo o sobě nekonečným potenciálem (což snad ti z vás, kteří už ví, o čem mluvím, chápou), tak jsem se rozhodla narodit do těla, které bude naprogramované následujícími stíny: posuzováním, názorem, stresem a nespokojeností. Mé čisté vědomí, potřebovalo ke svému poznání zažít, jaké to je, vyvíjet se pod silnou vládou svých stínů a to stínu sebeposuzování, sebehodnocení, být stínu stresu a nespokojenosti se sebou samotnou. Mé vědomí si totiž vybralo projít těmito svými stíny a objevit v nich dary a to dary osobní integrity, nadhledu, zdrženlivosti, klidu a vitality a blaženosti. Avšak abych mohla k těmto darům v životě dospět, bylo nutné stínovými stavy projít. A jak tedy tyto stínové stavy vznikají? No přece už v našem dětství. Vybereme si rod a rodiče, kteří nám poskytnou ideální podmínky pro vývoj toho, co chceme (škoda jen, že na to po narození zapomínáme, protože kdybychom na to nezapomněli, chápali bychom, že to, jaký život žijeme, je jen naše volba, tudíž nikdo není zodpovědný za to, jak se máme, nebo co se nám děje; za své radosti i starosti vděčíme jen a jen sobě). 

A tak se narodíme a započne cesta našeho vývoje. Rodina, do níž jsme se narodili, nás začne formovat. Začneme postupně získávat to, co jsme získat chtěli. Své stínové faktory. Začne nám být třeba říkáno co je dobré a co není, co máme dělat a co nemáme. Jak bychom se měli chovat a jak bychom se chovat neměli a co víc, co je normální a co není. Díky tomuto nastavení, které nám bylo vštěpeno, začneme být postupně v životě nespokojeni. Nespokojeni se svým životem se sebou a s lidmi okolo nás. My si totiž nepamatujeme, že tohle jsme dopředu chtěli. Nepamatujeme si, že jsme skrze tyto nespokojenosti a třeba i útrapy, chtěli dojít opět a znovu k poznání, kým zkrátka jsme. Protože ono skutečně nejde poznat to kým jsme, aniž bychom nezakusili to, kým nejsme. 

Proto procházíme někdy těžkým životem a náročnými situacemi a to jen proto, abychom následně konečně objevili světlo v nás. Objevili, že to, jak se k nám naši rodiče chovali nás mělo nakopnout ke spatření své skutečné podstaty. Pokud jste například byli v rodině, kde vás však jeden rodič vůbec "neviděl" a vy jste se tak po většinu svého života snažili najít partnera, který vás "uvidí", a to proto, aby vám tento váš deficit zaplnil, nikdy jej však nenaleznete. V tomto světě poznáte, že vám nikdo nemůže dát nic, co už v sobě nemáte. A jednou pochopíte, že právě toto jste se v tom životě měli naučit. Nakonec se dostanete sami k sobě a sami do sebe a poznáte, že třeba vás třeba někdo "nevidí" z toho důvodu, že vám jen zrcadlí váš stav. Zrcadlí vám tudíž, že se nevidíte vy sami. Nevidíte, kým jste, nevidíte sebe. A tak někdo může po zbytek svého života jen hledat někoho, kdo mu zaplní všechny jeho mezery v duši, ale až na konci svého života zjistí, že nikdo takový neexistuje. Teprve, když naleznete sami sebe, svou duši, pochopíte, o čem všem vaše vztahy do té doby byly. 

A tak často dochází k tomu, že polovinu našich životů se učíme něco, co pak náročně druhou polovinu svého života musíme přepisovat a odnaučovat se.

Přeji Vám okouzlující cestu za vaším sebepoznáním:).