Zhmotněná přání

Náš život je proces, v němž se každá naše myšlenka proměňuje do hmatatelných forem. Nejprve se v nás projeví, jako nápady či představy, poté se tento nápad či představa setká s pocitem. Každá naše myšlenka, ať už pozitivní nebo negativní se dokáže materiálně zhmotnit. Pokud po něčem skutečně toužíme a chceme něco získat, avšak někde vzadu v nás nás hlodá pocit strachu, že to přece jednoduše nepůjde, nebo že nejsme dost dobří, abychom toho dosáhli atd., dokáže nás to zastavit.

Dávejme pozor na to, co si myslíme, věnujme pozornost svým myšlenkám, protože ty mají velký vliv na život, jehož jsme tvůrci.

Já sama jsem častokrát měla přání, která se ale ne a ne vyplnit. A proč? protože i přes myšlenku "jo to dám" bylo někde vzadu ve mě ukryto "ale to chceš dokázat jako jak". Každá pochybnost dokáže veškeré naše vize a představy nejlepších možných scénářů jen zhatit a potopit. 

Vše, co se v naši mysli odehrává má skutečně možnost být přetvořeno do reality. Do materiálna. Málokdo si přesto i v dnešní době, plné na zdroje informací a možnosti je kdekoliv získat, dokáže představit, že vše na co myslíme, že vše v co věříme, že směr, kterým se naše mysl ubírá, nám vytváří realitu, kterou žijeme.

Já jsem sama už dlouhou dobu věděla, co nechci dělat. Věděla jsem ,že se nechci vracet do starých vod a do míst, které tak dobře znám. Avšak to, co bych chtěla dělat se ne a ne zhmotnit. Proč tomu tak bylo. Protože vzadu ve mě byl ještě skrytý pocit strachu z toho, že co budu dělat, když mi můj sen nevyjde? Budu muset asi stejně vstoupit do oněch starých vod. A tato byť malá a nepatrná myšlenka strachu mě dokázala od mého snu držet daleko a zároveň mu nedovolila se zhmotnit.

Povím vám konkrétní případ, kterého se celá tato záležitost týkala. Už nějakou dobu jsem věděla, že práce, kterou jsem po škole dělala, že to, čím jsem se stala, to, co jsem vystudovala, nechci ve svém životě dále dělat jako povolání. Mnoho lidi to nechápalo a dodnes nechápe, protože si prostě řeknou. Jsi právnička, vždyť ostatní po tomhle můžou jenom toužit, ty jsi to dokázala a chceš to takhle zahodit. A další a další názory lidí, kteří mě hodnotí podle toho, čím jsem se vystudováním školy stala, aniž by skutečně viděli, jaká doopravdy jsem. Kam mě to ve skutečnosti táhne a že směr, o němž jsem dlouho myslela, že je pro mě ten pravý, se pro mě změnil. Mnoho lidí nechápalo, že "zahazuji" to, čeho jsem dosáhla a to pro vidinu něčeho tak "neuchopitelného" jako je představa pomoci ostatním tak, že jim předložím sama sebe, jako příklad toho, jaký dopad na nás životní lekce, zkoušky a vlastně celý život sám má. 

Věděla jsem, že se nechci zpátky vracet do práce v oblasti práva, ale někde vzadu ve mě byl strach, že co když se mi nepodaří dělat to, co skutečně chci, co když budu muset zpátky do "právničiny". A tato nepatrná myšlenka mě dokázala na dlouhou dobu zastavit od cesty k mému snu. Situace dospěla tak daleko, že přestože jsem se snažila sama rozjet podnikání, tak jsem časem pochopila, že to tak jednoduše nepůjde a hledala jsem další alternativy. Dá se skutečně říci že kdekoliv jinde, než v oblasti práva. Avšak všude, kde jsem přišla si asi ťukali na hlavu, co tam dělám. A tak se můj sen ode mne stále více a více vzdaloval. Alespoň jsem si to myslela. Situace byla až tak kritická, že jsem nevěděla, jak jinak se prostě uživit a tak jsem nakonec stejně začala pracovat opět jako právnička. Každičkým jedním dnem jsem si říkala, musíš si najít něco jiného, tohle přece nechceš, tohle přece nejsi ty. Tohle tě přece už vůbec ale vůbec nebaví.  A strach který jsem předtím měla z toho, že stejně budu muset mít zaměstnání opět jako právnička zmizel. Proč? Protože jsem se jí opět stala. Avšak touha po tom, dělat něco jiného nezmizela. Zmizel pouze jen onen strach. A tak ani ne po měsíci, kdy jsem pracovala v nové práci jako právnička mi přišla nabídka pracovat v úplně jiném zaměstnání, o němž vím, že mě dokáže maximálně naplnit a dělat šťastnou. Jsem za to nesmírně vděčná a děkuji moc za tuto možnost. 

Proto nikdo z nás nezapomeňme na to, že všechny naše myšlenky mají sílu se zhmotnit.