Každý máme svou cestu, svůj vytyčený směr. A víte, co je na tomto našem směru nejdůležitější? Abychom stále zůstali sví. Abychom jednou, až budeme třeba rekapitulovat naše životy mohli směle říci....žil/a jsem. Abychom si jednou mohli říci, že jsme skutečně milovali, riskovali a nelitovali. A přestože se v našich životech objevila i bolest, pláč,...

.

Plameňáci....můj název pro dvouplamenné vztahy. Někdo už o nich možná slyšel, jiný netuší vůbec o co jde a další postupně zjišťuje, že možná existují. V prvé řadě je nutné vysvětlení, že to, co si mnozí představují pod dvouplamenným vztahem není vůbec tak, jak se může zdát. Nejedná se zprvu hned o úžasný, dokonalý, nap|ňující a lehký vztah. Když už...

Není tomu mnoho měsíců, co mi jedna osoba řekla: "Dávej si pozor, co komu říkáš". Tehdy jsem moc nechápala proč mi to říká. Zvláště proto, když jsem člověk (teď už) otevřený. Možná to vyzní i divně, ale je mi jedno, co si kdo o mě říká. Když mi to chce říct, tak ať mi to přece řekne, můžeme se o...

Co tě nezabije, to tě posílí. Toto je mé motto, které vystihuje všechno. Dostáváme se do situací, kdy si myslíme, že dál nemůžeme, že snad padneme. Dostáváme se do situací, které zažít prostě nechceme. Dochází nám síla, jsme vyčerpaní, nevíme, jak dál, abychom došli tam, kam chceme. Chceme se vzdát. Avšak víme, že vzdáme-li se teď, sami vůči sobě...

Je v každém z nás. Světlo, které vyzařujeme do svého okolí. Někdy je zářivé tak, že jeho zář lidé kolem neradi vidí. Oslepuje, pálí, je tak jasné, až to není únosné. A někdy je naopak tak temné a téměř nepatrné, že přes něj nemůžeme vidět skutečnou podstatu, která se za ním skrývá.

Začíná to už v dětství. Upadneme na zem a začneme plakat. Bolí nás to. Avšak první, co uslyšíme je "nebreč, vždyť se nic nestalo, to přece nebolí". Ano, takto chtějí lidé ochránit své děti a vlastně jim říci, že to, co právě zažily nic není. Realita, která se na nás však odrazí později je taková, že začneme potlačovat své...

Nacházíme se v období, kdy mnoho lidí prochází změnou svého vědomí. Tito lidé jsou zbavováni starých pohledů na svět, starého myšlení a chápání. To, co dosud vnímali jako samozřejmé je náhle jako domeček z karet zbořeno. Proč se toto všechno děje? Náš svět se mění, není tady již místo pro staré. Celá naše planeta se vibračně zvedá a téměř...

Tento článek vznikl na podnět jedné mé skvělé kamarádky, která by ráda pochopila svůj strach.

Když jsme jako malé děti přišli na svět, nic nás netrápilo. Zprvu nás vůbec nezajímalo, co si kdo o nás myslí. Nezajímalo nás, jak bychom se měli chovat, co bychom měli dělat. Vnímali jsme zkrátka svět takový, jaký je, ve všech jeho nepodmíněných barvách. Teprve spolu s tím, jak jsme rostli, začali jsme více vnímat i ostatní lidi, začali jsme...

Dějí se Vám v životě těžké věci? Máte pocit, že se dějí snad jen vám? Že všichni okolo jsou šťastnější a spokojenější než vy? Že ostatní nemusí nic řešit, trápit se nebo dělat odvážná životní rozhodnutí? Omyl. Nejste v tom sami. Každý z nás sem přišel z určitého důvodu. Jeden přišel proto, aby se zvládl vypořádat se svými karmickými...

Míváte pocit, že něco nemůžete zvládnout? Pocit, že je toho na Vás hodně a už nevíte jak dál? Míváte pocit, že musíte bojovat, protože jinou volbu, jak ze situace ven, zkrátka nevidíte? Mnoho z nás si v životě projde stavy, které se dají přirovnat k vnitřnímu ohni, boji samého se sebou a pocitu nemožnosti situaci zvládnout a pohnout se...

Věříte v posmrtný život? Mnoho lidí neví zda věří, někteří lidé chtějí věřit, ale nedokáží si to představit, jiní zkrátka věří, protože představa smíření se s tím, že naše bytí je ohraničeno okamžikem narození a okamžikem smrti je zkrátka nepředstavitelná. Je každého věc, čemu věří. Pokud někdo věří, že jsme jen biologický materiál, který okamžikem...

Změna. Jde celý život plynout jedním a tím stejným směrem? Asi každý z nás poznal, že tomu tak není. Díky tomu, co nám vstupuje do cesty musíme měnit své plány, svá očekávání. Musíme zkrátka měnit to, jak jsme si svůj život plánovali. Jinak to nejde. A když se sebevíc snažíme udržet v našich starých strukturách, lekce budou o to...

Probouzíme se do nového rána, do nového dne. Dne, který bude zase jiný, než všechny předchozí. Sami pořádně nevíme, co nás přesně čeká, známe jen hrubé obrysy. Ale co považujeme za samozřejmost? Že tento nový den nastane. Avšak ne pro každého je jistota nového rána zaručena.

Pořád někam spěcháme a nejraději bychom stihli vše, jevící se jako nezbytné. Málokdy najdeme čas se jen tak zastavit a věnovat skutečnou chvíli jen sami sobě. Tomu, co máme rádi, tomu, co nás baví a naplňuje. Pod tíhou povinností toho, co bychom měli, se nedokážeme jen tak zastavit a vydechnout.

Častokrát zažíváme pocit, že bychom se velmi rádi pohnuli ve svých životech dále, ale zkrátka to nejde. Cítíme se svázaní a spoutání. A to ať už spoutání našimi přesvědčeními nebo zkrátka pocitem, že něco musíme ustát a vydržet. Častokrát tak dospějeme do situací, kdy jsme přinuceni rozhodnout se - poslechneme svůj rozum?... nebo cit? Jelikož síla...

Taky už jste po něčem v životě silně toužili? Určitě ano. Každý z nás někdy v průběhu našeho života po něčem touží, někdy dokonce tak silně, že jej to dokáže paralyzovat od soustředění se na ostatní věci.

Nemoc, neboli Ne Moc. Nemít moc nad sebou samým. Každý z nás byl ve svém životě určitě někdy nemocný, utrpěl zranění nebo nehodu. Buď jako dítě, v dospívání, dospělosti nebo zkrátka pravidelně po celý život. Nemoci nás v našich životech provází, stejně jako úrazy a nehody. Avšak to, že do našeho života vstoupí, není jen tak. Naše nemoci bývají...

Díky své nové úžasné práci se můžu setkávat s lidmi, jejichž cesta životem nebyla zrovna nejlehčí. Někdy byla doslova drsná a strastiplná. Avšak když vidíte jejich posun, kterým díky těmto útrapám prošli, zcela vás to dostane. Setkávám se s lidmi, kteří si prošli velmi silnými stresovými stavy a depresemi. S lidmi, kteří se pokusili tyto stavy...