Dostali jste se až na místo, kde si říkáte..."tak tudy už ne"!!! Chcete ve svém životě provést změnu, ale zároveň máte z této změny velký strach? Obáváte se toho, co bude následovat. Protože nevíte, co bude následovat. A proto se držíte všeho starého, co tak moc chcete opustit, ale strach vám prostě a jednoduše odejít nedovolí.

Díky své nové práci jsem se mohla nedávno podívat do míst, do kterých se běžně jen tak nedostaneme. Mohla jsem navštívit středisko pro osoby s duševním onemocněním. Mnoho z nás, kteří se s duševním onemocněním nesetkali ať už u sebe nebo svých blízkých, si jen stěží dokáže představit, jaký je život takového člověka.

Náš život je proces, v němž se každá naše myšlenka proměňuje do hmatatelných forem. Nejprve se v nás projeví, jako nápady či představy, poté se tento nápad či představa setká s pocitem. Každá naše myšlenka, ať už pozitivní nebo negativní se dokáže materiálně zhmotnit. Pokud po něčem skutečně toužíme a chceme něco získat, avšak někde vzadu v nás nás...

Stává se nám, že lpíme na věcech, které nám už dávno neslouží. A proč vlastně? Protože život, který určitou dobu žijeme se stal jistým. Častokrát se tak bojíme vykročit jiným směrem, protože nevíme, kam by naše cesta mohla vést a zároveň nás až dovést. Nevíme, jestli se nespálíme, když vykročíme na námi dosud nepoznanou cestu, nevíme, zda...

Děkuji. Děkuji všemu a všem, kteří, se v mém životě objevili a objevují. Děkuji za všechny zážitky, které jsem dosud mohla poznat, děkuji za všechny maličkosti, kterými jsem byla obohacena. Děkuji za všechny životní zkoušky, které jsem zvládla, přestože jsem měla pocit, že jsou nezvládnutelné. Děkuji za vše, co mi v průběhu mého, ne zas tak...

Být či nebýt, to je oč tu běží. Tento známý monolog Hamleta zná asi každý. Ne každý si však uvědomuje jeho dosah. Život není jen růžová, život hraje mnoha barvami a někdy i těmi smutnými. Každý člověk na této planetě prochází životními etapami, které mají charakter sinusoidy. Jednou jsme dole, jindy nahoře. Pokud umíme zvládat tyto výkyvy - tj....

Bolesti v našich životech se objevují z jednoho prostého důvodu. Aby nám ukázaly, že směr, kterým se vydáváme není správný. Někoho trápí silné bolesti zad - ty častokrát značí, že toho na sobě máme naloženo více, než můžeme unést, mě přišly do života bolesti mých nohou. Nikdy předtím mě nic ve spojitosti s mýma nohama netrápilo. Až do jednoho...

Nastal duben a s ním přišly i Velikonoce. Je to období mnoha nových začátků, které se nám právě otevírají. Období znovuzrození.

Ve svých nejdůležitějších životních okamžicích si častokrát připadám úplně jako ten "samotný voják v poli". Čelím šíleným životním zkouškám, od těžkých zkoušek sebedůvěry, přes zkoušky odvahy, trpělivosti a pochopení. Avšak co je na tom všem nejdrsnější je to, že právě v těch velikých životních momentech, kdy činím svá rozhodnutí, jsem na to úplně...

Každý z nás si určitě v nějaký okamžik svého života taky plánoval, jak bude tento jeho život vypadat dál. Určíme si, že vystudujeme, začneme pracovat, oženíme se či vdáme, budeme mít děti. Plánujeme si jednotlivé okamžiky našeho života v domnění, že tak je to pro nás nejlepší, že takto budeme spokojeni.

Každý z nás má své ego, má svou duši a všichni máme společný vesmír. Každého z nás však tyto tři prvky zcela odlišně modifikují a dělají naší osobnost výjimečnou.

Každý z nás je napojen na rodinu duší. Rozhodně to není tak, že rodina, kterou v tomto životě fyzicky máme, je naší rodinou duší. Může, ale nemusí být. Rodina duší zahrnuje duše, které jsou s námi spřízněné na duchovní úrovni. Může to být kamarádka, kamarád, kolegyně z práce nebo osoba, která do našeho života vstoupí, aby nám pomohla. Tyto...

Uvědomění neboli pochopení skutečností, proč se nám v našich životech určité věci dějí, z jakého důvodu jsme se ocitli tam, kde jsme a proč nás někteří lidé vnímají tak, jak nás vnímají. To vše je nedílnou součástí našeho vývoje. Někteří lidé nevěří v to, že vše, co se v nás i mimo nás odehrává je příčinou našich předchozích konání a...

V životě se dostáváme na křižovatky, kdy musíme skutečně řešit - zůstanu, nebo odejdu? Tyto křižovatky nebývají vůbec jednoduché. Na jedné straně se nám stále a stále dokola zjevuje obraz toho, co bychom měli udělat a jak by to měl všechno vlastně správně být. Na druhou stranu toužíme už po úplně něčem jiném, něčem, co nám dovolí dýchat, po...

Bylo nebylo, jednoho krásného dne byla naše Země už tak unavená a vyčerpaná, že si řekla - dost! Takhle už to dál nejde. Řekla si, že už ji nemůžeme více huntovat a více zneužívat, aniž by to mělo nějaký dopad. Přišla chvíle se ohlédnout za vším, co jsme tady působili a na co jsme ohledy nebrali. Přišel okamžik, abychom si...

Zemřela mi včera blízká osoba, člen mé rodiny. Vlastně se už nějakou dobu vědělo, že tento konec nejspíš dříve či později přijde. Tato osoba většinu svého života rozlišovala a hodnotila jednotlivé lidi z hlediska jejich činů, přesto můžu říct, že měla všechny i tak ráda.

Každý z nás se dnes a denně dostává do situací, kdy je na něj vyvíjen tlak okolí, lidí, médií, vlády. I když to mnozí ještě stále nechápou a někteří to nepochopí nikdy, právě teď začínáme tvořit všichni nový svět. Současné dění ve světě je toho zářným příkladem.

Mnoho lidí je nejen dnes, v této době, omezeno ve styku s ostatními lidí. Nemožnost se setkávat, vídat se, nemožnost fyzicky ostatní lidi potkávat a dnes jen tak nepředstavitelné oslovení někoho na ulici (neboť se osoba častokrát hned zalekne, jestli na něj "neplivete" virus z nebezpečně blízké vzdálenosti), lidi separuje od společenského styku.