Asi bude většina z nás souhlasit s tím, že vztahy, kterými v našich životech procházíme, nás formují. Každý vztah nás učí - učí nás něco nového. Formuje nás tam, kde bychom sami nebyli nikdy schopni si pomoci. Protože jak jinak bychom se dokázali vyvíjet, kdyby tu nebyl někdo, kdo nám ukazuje ať už naše silné nebo slabé stránky.
Je to už nějaká doba, kdy jsem byla dítě. Avšak je to doba, na kterou se nedá jen tak zapomenout. Už od chvíle, kdy jsme se narodili, byl každý z nás originál. Každý z nás byl jedinečným kouskem.
Pořád čekáme na to, až budeme lepší, vzdělanější, mít víc informací abychom mohli začít dělat to, co chceme. To, po čem toužíme. Avšak stále odkládáme naše tužby na zítřek. Proč? Protože dnes zkrátka ještě nejsme připraveni.
A je tady Nový rok 2021. Jelikož je přímo 1.1. ,pak myslím nastal čas na novoroční předsevzetí. Mnoho z nás se asi bude chtít zbavit některých svých neřestí nebo začít dělat něco nového. Ať si zvolíme jakékoliv předsevzetí, věřím, že to můžeme dokázat. Stačí mít jen trpělivost sami se sebou a rovněž mít důvěru, že dokážeme cokoliv si zamaneme....
Dnes je poslední den roku 2020. Byl to celkem nezapomenutelný rok, na který si každý z nás odnese své vzpomínky.
Přes všechno, co v životě zažíváme, jakými radostmi i starostmi si procházíme, života si většinou vážíme. Nastanou však chvíle, kdy jsme k životu tak připoutáni, že se o něj začneme bát. Začneme se bát, že o něj přijdeme... Proč? Protože co pak bude? Nic? Nechci nic, chci život! A tak se začneme o život bát.
Pomalu se blížíme ke konci roku 2020. Byl to rok pro někoho náročný, pro jiného možná plný nových poznání. Rok silného probuzení. Hodně lidí upadalo do depresí nad situací, která se děje nebo která je právě postihla. Ale věřte, vše má svůj význam. I skutečnosti, že procházíme tmou, obdobím plným "beznaděje", časem, kdy se nám zhroutí všechny naše...
"Mám tě ráda, tak proč si toho nevážíš? Proč to nevidíš? Dělám pro tebe první poslední, ale co ty děláš pro mě? Nic. Můžu se přetrhnout, ale tobě je to všechno jedno!"
Možná jste si už všimli, ale lidé v našich životech, s nimiž se setkáváme, se neobjevují jen tak. To, že je potkáme, má svůj význam. Někteří jsou tu od toho, aby nám pomáhali, jiní zase od toho, aby nás naučili určitých věcí a další zase proto, abychom si díky nim něco uvědomili, či abychom my udělali službu jim nebo...
Každý z nás někdy v životě něco očekával. Ať už nějaké dobré zprávy, nebo jen, že se někdo nějak zachová, nebo se na něco těšil či se naopak něčeho (co může přijít) bál.
Jednou jsi dole, jednou nahoře...jak říká i text známé písničky. Ano asi takto to v tomto světě funguje. Ovšem každý z nás by chtěl převážně to druhé. Být stále nahoře.
Během života se každý z nás setká se situacemi, které jej zpomalí, případně úplně zastaví. Jednou z těchto událostí může být i nemoc. Jedeme naplno, snažíme se stihnout co nejvíc věcí, až pak najednou naše tělo řekne - už dost! První mírné náznaky přicházející nemoci se mnozí z nás snaží nebrat v potaz a třeba je i doslova ignorovat....
Bylo nebylo a jednoho krásného dne se narodil človíček. Jak už to tak bývá byl čistý, krásný, laskavý, s otevřeným srdcem. Byl zcela nezatížený okolním světem, myšlenkami o tom, co je správné a co ne. Viděl všechny bytosti jako laskavé a milující. Když viděl někoho jakkoliv tančit, zpívat, tvořit, bylo to nádherné. Řekl si, ano, takhle se žije...
Je prosinec. Neuvěříte, ale venku se děje hotové pozdvižení - sněží!!! Málokdo z nás bere sníh v tomto období jako samozřejmost. Ano, sníh si pamatujeme z našeho dětství, avšak v posledních letech (pokud nebydlíte na horách) snad sníh nepamatujeme. Něco se změnilo.