Znáte ten pocit, kdy zkrátka něco tušíte? Tušíte, jak se určitá událost odehrává či odehrála za oponou, tušíte, co ostatní asi prožívají či cítíte, jak věci nejspíš dopadnou? Pocity jsou nedílnou součástí nás samých. Jen někdo z nás však umí své pocity vyslyšet a brát je vážně.

Barvy v nás dokáží spustit různé emoce. Záleží však na našem naladění.

Dávám ti znamení, ať víš kam jít - zpívá se v jedné písničce od Divokého Billa. Věříte na znamení? Znamení jsou všude okolo nás. Prostupují našimi životy, avšak my je někdy nevnímáme.

Cokoli nás dráždí - učí nás trpělivosti.

Všimli jste si už toho, jaké děti skutečně jsou?

Pořád se v životě něčeho bojíme. Proč? Protože máme strach z neúspěchu, nezaplacených složenek, ze zklamání, ze selhání atd. Neustále se něčeho obáváme, co nás zastavuje a nedovolí se pohnout z místa.

Podstatné změny v našem životě předchází fyzicky i psychicky náročné období. Možná sami v současné době pociťujete únavu či vyčerpání. Je to z toho důvodu, že se musíme zbavit všeho, co nám už neslouží. Všech svých podvědomých vzorců chování, negativních myšlenek, strachů a z toho plynoucích stresů. Bývá to velmi náročné období, avšak toto období...

V domnění pomoci chceme ostatním radit. Říci jim, co by měli dělat, jak by měli konat. Co je pro ně nejlepší, protože pro nás to tak prostě nejlepší bylo.

Říci ne na jakoukoliv prosbu, požadavek či radu je někdy složitější než se zdá. Mnoho z nás nemá s asertivitou problém a skutečně dokáže říci své NE na vše, co nechce. Někteří z nás však s asertivitou bojují dodnes.

Věříte na zázraky? Pokud ano, nechcete se se mnou o některý z nich podělit? Já na zázraky věřím, stejně tak, jako věřím, že nic není náhoda. Vše, co se kolem nás děje má svůj smysl. Smysl, který je tak obtížné někdy pochopit. Věřím na zázraky, avšak věřím, že přicházejí přesně v době, v níž přijít mají. Věřím, že to,...

Jít svou vlastní cestou může být někdy hodně těžké. Cestou, kterou se chceme vydat, avšak okolí a vnější podmínky křičí o opaku. Rádi bychom šli tam, kam nás to táhne, avšak někdy čas neúprosně odtikává a my se začínáme ztrácet ve svém strachu.

Rok 2020 byl velmi specifický. Přinesl nám v mnohém stagnaci, nutnost se zastavit a ukončit své určité záležitosti / aktivity / koníčky. Byl to rok nuly 0 (2020). Byl to rok resetu. Avšak takového resetu, který nepamatujeme. Vše, co se během tohoto roku událo bylo nutné k tomu, aby nás to připravilo na změny, které postupně přijdou. Nyní, rokem...

Když se řekne, mějme všechno a všechny rádi, není to tak jednoduché, že. Nesnažit se bojovat se světem, přijímat ho. Nesnažit se odsuzovat lidi, ale vidět pochopení pro jejich činy. S láskou přijímat všechno, co se nám v životě děje je někdy moc těžké. Může být těžké vidět v určitých lidských činech dobro a o to těžší může být jejich pochopení....

Věříte na anděly? Někdo rozhodně ihned řekne že ne, že je to blbost. Jiný o tom začne uvažovat, další přemýšlí, zda je skutečně možné, že neexistujeme pouze my - lidé z masa a kostí. A někteří na anděly zkrátka věří.

Možná jste si všimli, že se v poslední době začínáme rozdělovat na dvě skupiny lidí. Jedni lidé se utápějí v neustálém strachu z koronaviru, druzí ho vůbec neřeší.

Častokrát možná uvidíte, že se ve svých článcích budu opakovat. Je to právě proto, neboť jedině opakováním nám třeba jednou něco dojde. Když čtete knížku podruhé, můžete v ní vidět věci, které jste při prvním čtení neviděli. Stejně tak je to s filmem. U filmu, již několikrát shlédnutého, nám můžou jednotlivé scény dávat nový smysl a chápeme jiný...

Dnes jsem na doporučení viděla krásný film. Tak krásný a pravdivý, že si někdy říkám, jak to ti filmaři dokáží takto přesně dát dohromady:-). Tento film se jmenuje "Pokojný bojovník".

Asi si už každý z nás v životě všimnul, že některé emoce nám mohou způsobit projevy i na fyzickém těle. To, jak silně určité věci prožíváme, ať už negativně nebo pozitivně, že odráží na našem těle. Každý z nás si třeba jednou zažil, jak se stres odráží na jeho zažívání. Buď díky němu nemůžeme pozřít ani sousto či vyzvracíme, co...

Probouzíme se do zasněženého rána, je tu další den. Den za dnem plyne jako voda, dokonce je tu už další rok. Neustále se učíme nové věci. Každé ranní probuzení nám přináší něco nového. Přicházejí rutinní záležitosti, které se snažíme splnit, pak úkoly, které musíme udělat, abychom mohli žít a přežít.

Samota. Hodně z nás má z tohoto slova strach. Nechceme být sami. Proč? Bojíme se sami svých vlastních myšlenek, které by mohly znít tak zoufale. Nechceme slyšet svůj vnitřní hlas, protože přece jen by to mohl být hlas nářku a utrpení. Hodně lidí se samoty bojí jako čert kříže a potřebují být neustále v kontaktu s dalšími lidmi. To...